Na slavnostním otevření stezky, které se uskutečnilo v sobotu dopoledne, nechyběly čestné salvy ani pochod vojáků v dobových uniformách k památníku 151 pruských obětí války na městském hřbitově.

„V horkém nedělním dni 15. července 1866 se stalo město Přerov svědkem jednoho z posledních střetnutí prusko-rakouské války. V prostoru mezi obcemi Dluhonice a Rokytnice se utkalo pruské jezdectvo pod velením generálmajora Julia von Hartmanna s pěchotou rakouského 1. armádního sboru, jenž tábořil v Přerově a jeho okolí," přiblížil Jiří Synek z Komitétu pro udržování památek z války roku 1866.

Po pruských útocích se dala značná část rakouské pěchoty na ústup, ale včasný zásah husarského pluku vzal Prusům chuť k dalšímu boji.

„Rakouské vojsko tak mohlo v noci Přerov nerušeně opustit a ustoupit přes Bílé Karpaty na Slovensko. Obyvatele Přerova pak čekalo dlouhé období pruské okupace," vylíčil.

Vojáky, kteří při tomto střetu padli, dnes připomínají jen hroby v Dluhonicích a Rokytnici. Řada dalších obětí ale odpočívá na neoznačených a dnes již neznámých místech.

Naučná stezka, která tyto boje připomíná, má čtyři zastavení – začíná před městským hřbitovem, vede dál na hřbitov, pokračuje přes centrum města a most Legií do Dluhonic a končí na hřbitově v Rokytnici.

„Pěšky se dá projít za tři hodiny. Považuji za důležité, abychom se vraceli proti proudu času, a připomínali si minulost a hrůzy, které museli naši předkové ve válkách prožívat," řekl na slavnostním otevření stezky náměstek přerovského primátora Pavel Košutek (ANO).

Cholera zabila dvacet lidí denně

Jednou z obětí rozsáhlé epidemie cholery, která vypukla v Přerově, byl i majitel prosperující přerovské lékárny a starosta v pohnutém roce 1866 František Kramář.

„V situaci, kdy většina radních opustila město a vyvázala se ze svých funkcí, on zůstal. Na jeho bedrech spočívaly veškeré povinnosti, vyplývající z pruské okupace," přiblížil dále Jiří Synek.

Pruští okupační důstojníci přes něj řešili ubytování vojáků, jejich stravování, převoz raněných a materiálu, ale také dodávání píce pro koně a další záležitosti.

„To ho ovšem tak zničilo, že se stal snadnou obětí cholery a na nemoc i zemřel. Původně byl pohřben na starém hřbitově, který dnes už neexistuje. Jeho ostatky byly později přeneseny do hrobky rodiny Psotovy na přerovském hřbitově," doplnil.

Na choleru tehdy v Přerově umíralo každý den až dvacet lidí.

„Na šest set padesát jich zemřelo jen na přerovské farnosti. I pro pruskou armádu byla epidemie velkou ranou," vylíčil.

Hlavní pruský lazaret byl situován do bývalých kasáren na dnešní Tovačovské ulici.

„Všichni pruští vojáci byli pohřbeni na evangelickém hřbitově, jenž se nacházel za dnešním vlakovým nádržím. Pruské ministerstvo války nechalo vojákům postavit i pískovcový obelisk, který se po likvidaci evangelického kostela v roce 1959 jako jediný zázrakem zachoval. Dnes je umístěný v horní části městského hřbitova," uzavřel Jiří Synek.