Už od dětství věděla, že chce pomáhat lidem, přestože nikdo v rodině nikdy zdravotníkem nebyl. Když se pak rozhodovala pro střední školu, tak právě ta zdravotnická v Přerově byla pro ni jasnou volbou. Navázala bakalářským studiem oboru porodní asistentka pod Lékařskou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, a k tomu přidala ještě pětiletý pedagogický obor na stejné fakultě. V současné době kromě toho, že sama asistuje u porodů, učí další porodní asistentky na Ústavu porodní asistence FZV v Olomouci a působí coby tutorka při odborných praxích. Navíc studuje doktorát na oboru ošetřovatelství.

Že se ve zdravotnictví bude specializovat zrovna na porodnictví, také nebylo těžké rozhodování.

„Jakmile jsem přišla na praxi a poprvé jsem asistovala u porodu, tak jsem prostě věděla, že to budu dělat celý život. Je to krásná situace, držet miminko v ruce, asistovat mamince," odůvodnila své rozhodnutí.

„Ze začátku jsem se samozřejmě styděla, o některých tématech mám problém hovořit dodnes. Silnější než stud byl ale strach. Strach z toho, že můžu ublížit rodičce nebo miminku. Jakmile jsem ale nastoupila do praxe, všechno to tak nějak opadlo," dodala.

Šest let pracovala jako porodní asistentka, pět let učí. Baví ji ale obojí.

„Praxe i vzdělávání se mi pěkně prolíná. Sice momentálně nemám úvazek v porodnici, ale stále na klinická pracoviště docházím se studenty a v porodnické realitě se pohybuju," řekla.

„Pro mě být porodní asistentkou prostě není kariéra. Je to povolání, pro které jsem se rozhodla a prostě bych ho chtěla dělat. Práce je to jenom z půlky, druhá půlka je tak trochu poslání," uvedla.

Vlastní děti zatím nemá, za to jich na svět přivedla požehnaně. Přesné číslo si ale nepamatuje.

„Přestala jsem počítat u padesáti pěti, a to bylo ve třetím ročníku studia, přičemž čtyřicet fyziologických porodů jsme za studia odvést musely, aby nás vůbec pustili ke státnicím. Asistovala jsem ale u porodu i své sestře, a tak mám dnes krásnou neteř a skvělého synovce," dodala s úsměvem.

Štěpánka Bubeníková nám prozradila, jak vlastně probíhá spolupráce mezi porodní asistentkou a rodičkou.

„Porodní asistentka si každou ženu vede od přijetí až po úplný konec, takže si s ní celou dobu buduje takový vztah. Proto mohou rodit i studentky, s matkami „prožijí" všechno, a proto to nikomu nepřijde divné. U porodu samozřejmě vždy dohlíží lékař, na studentky pak i mentor."

Studentky, případně i studenty Štěpánka Bubeníková provází spíše praktickým studiem plným nácviků, praxí a více či méně asistovaných porodů. Nedbalé studenty nese špatně, přiznává. „Snažím se jim předat své zkušenosti, to hlavní podstata, a když se pak dozvím, že lajdačí na praxi, je mi to zkrátka líto," uzavřela trochu zklamaně. 

Autor: SABINA STEHNOVÁ