Politická kariéra nejvlivnějšího muže přerovské radnice Jiřího Lajtocha (ČSSD) pomalu končí. V říjnu se začne u olomouckého soudu projednávat spletitý případ předražených zakázek na radnici a senátní ani komunální volby se ho už netýkají. Co mu politika dala a vzala? A jaký je jeho vztah k bazénu, kvůli němuž ho v minulosti „vykoupali" novináři?

Původně jsem chtěla navrhnout, abychom si dali schůzku na zahradě u bazénu, který Vám připravil spoustu nepříjemnosti. Opožděné majetkové přiznání Vás tehdy stálo hodně vysvětlování. Koupete se v něm?

To samé mi říkal i doktor Chromec – že bych měl všechny pozvat k tomu bazénu, aby věděli, o co vlastně šlo. Hodně lidí si myslí, že mám doma něco mezi krytým bazénem a aquaparkem, ale není tomu tak. Takový bazén, jako máme my, má dnes opravdu kdekdo. Samozřejmě, že se v bazénu koupeme, když je teplo, hlavně vnučky.

Když se na celou kauzu díváte s odstupem času, myslíte si, že byste věci řešil jinak?

Bazén chtěla manželka, protože si ho přály děti. A tak ho zařídila. Je velký tři a půl krát sedm metrů a já Vás na něj zvu. Můžete se klidně přijít podívat. A nemusíte přes plot.

Říkal jste si někdy, že Vám za to nestál?

Dost často. S manželkou jsme se kvůli tomu dokonce pohádali. Já osobně jsem bazén nikdy nechtěl, nicméně jsem to akceptoval kvůli rodině. I když jsem nic neudělal, objeví se bazén vždycky na titulních stránkách novin.

Když se ohlédnete za svou politickou kariérou, co považujete za její klíčové momenty?

Vstupoval jsem do politiky na základě požadavků zakládajících členů sociální demokracie. Od roku 1989 jsem byl vedoucím finančního odboru města, a tak chtěli využít mých zkušeností. Byla to taková revoluční doba, plná schůzí a debat. Šel jsem do politiky s tím, že mám zkušenosti z práce na radnici, kdy jsem sestavoval rozpočty města.

Jak dlouho jste vlastně v politice?

Šestnáct let, tedy čtyři volební období.

To je dost dlouhá doba… Na jaké etapy nejraději vzpomínáte, a s kým se vám během těch let nejlépe spolupracovalo?

Shodou okolností jsem se na hodech potkal s doktorem Jiřím Pavelkou, který byl v minulosti místostarostou za ODS. Tak asi na tuto dobu – byli jsme vždycky tým, který se snažil něco dotáhnout do konce. Když jsme se naposledy viděli, tak jsme právě na toto období vzpomínali.

Stěžejní kauzou konce devadesátých let byla machinace s pokutovými bloky na Městské policii, kvůli které se zastřelil jeden ze strážníků. Odejít z funkce tehdy musel i tajemník města Vladimír Puchalský. Datuje se od té doby vzájemná nevraživost mezi Vámi a lídrem opozice?

Špatná spolupráce byla už mezi tehdejším finančním odborem, jehož jsem byl vedoucí, a Městskou policií. Neměli jsme žádné informace. Dva roky jsme evidovali v rozpočtu města v příjmové části za pokutové bloky nulu, protože nám policie žádné informace nedala. Přišel jsem na to až jako politik v roce 1998, když najednou Městská policie kalkulovala s příjmy kolem jednoho milionu korun.

Proč kauzu pokutových bloků odnesl právě tajemník města? Nestačilo pouze odvolání ředitele Městské policie a jeho náměstka?

Myslím si, že této situace tehdy využili někteří lidé z ODS. Když se záležitost odvolání Vladimíra Puchalského na radě řešila, zdržel jsem se hlasování. Byl jsem z toho v šoku. V šest hodin ráno byla domluvená pracovní schůzka, a tam najednou řekli, že odvolají Puchalského. Byl odvolán úzkou skupinou lidí – většinou z ODS.

Jak jste se cítil, když na nedávném jednání městského zastupitelstva Vladimír Puchalský odmítl dárek ke kulatému jubileu, který jste mu za město chtěl předat?

Bylo mi to nepříjemné. Ze slušnosti jsem mu šel popřát, protože měl narozeniny. Jeho řeč o bazénu byla ale dost trapná.

Váš profesní život je spjatý především s politikou – od roku 2008 jste nejen primátorem, ale i senátorem. Co vám politika dala a vzala?

Vždy jsem se snažil, aby se věci rychle prosadily. Byl jsem rád, když se postavil Tyršův most, nebo jsme po třech letech usilování získali dotaci sto milionů na Domov pro seniory. Ne každé mé rozhodnutí se ale líbilo všem. Já jsem na sebe už slyšel tolik věcí a u některých z nich jsem ani nebyl. Člověk se tedy dostal i do pozice nenáviděného.

Dokážete si představit život bez politiky?

Nedovedu si to představit, protože jsem žil spoustu let od rady k radě, od zastupitelstva k zastupitelstvu. I když nade mnou kvůli probíhající kauze stále visí otazník, můj život je s komunální politikou stále spjatý. Nechtěl jsem uškodit kandidátce ČSSD, a tak jsem odstoupil ze všech funkcí a připravuji se na soud. Na druhé straně mi bylo řečeno, že kdybych to neudělal, rozpoutala by se štvavá kampaň na mou osobu.

Jak se díváte na hlasy kritiků, kteří tvrdí, že Přerov postupně upadá, vyrůstají tu sociální ubytovny, neřeší se doprava…Je to vina města?

Snažili jsme se v devadesátých letech udělat hodně pro sociálně slabé – postavili jsme ubytovnu pro neúplné rodiny, vznikl domov pro bezdomovce. Díky tomu se sem tito lidé začali více stahovat. Tam, kde to neudělali, neměli kam přijít. Nárůst počtu ubytoven ale souvisí především s tím, že se rušily různé provozovny a v důsledku toho zůstala prázdná celá řada budov. Provozovatelé této situace využili.

Údajná kauza korupce na radnici v Přerově se táhne více než tři roky. Ale i nepříjemné věci někdy mívají pozitivní efekt – většinou dokonale přefiltrují, kdo je opravdový přítel, a kdo ne. Potvrdilo se vám to také?

Poznal jsem, že doba je čím dál tvrdší. I přátelé, které znám dlouhodobě, a myslel jsem si, že důvěrně, mi ani nezavolali, což mě mrzelo. Naproti tomu za mnou přišli neznámí lidé s tím, že mi věří a podporují mě. To mě velice dojalo a posílilo. Spousta lidí mi říká: Počkej, až skončíš, pak teprve poznáš, kdo je kdo. Ti, co se ke mně kdysi hlásili, mi možná ani neodpoví na pozdrav. Tak jsem zvědav.

Jaké jsou Vaše plány po odchodu z radnice? Tedy za předpokladu, že se u soudu prokáže, že jste nevinný.

Abych řekl pravdu, nevím, co budu dělat. Nechtěl bych rozvíjet něco, co by se později stalo terčem napadání a handlování. Čekám na to, jak dopadne soud, a pak se rozhodnu.

Pokud by Vás očistil, zvažoval byste návrat do politiky?

Když to řeknu ústy své ženy, tak ta už nechce o politice ani slyšet. Já bych to ale úplně nezatratil, komunální politika mě zajímá pořád. Myslím si, že do dění v Přerově bych chtěl nějakým způsobem vždycky vstupovat.

Jaký odhadujete výsledek komunálních voleb?

Každá doba přináší určité zvraty. Osobně si myslím, že bude mít ČSSD slušný výsledek, ale bude se pohybovat zhruba na stejné úrovni jako hnutí ANO. Ostatní strany nedokážu přesně definovat. Hlasy může přinést i strana, za niž kandiduje Elena Grambličková, ale také komunisté. Jsem sám zvědavý. Myslím, že zastupitelstvo může být hodně roztříštěné a je otázkou, jaké koalice se nakonec poskládají.

Kdo Vás podle Vašeho odhadu nahradí v Senátu? Máte nějaké želízko v ohni?

Paní Seitlová byla vždycky pracovitá dáma, která se hodně zasazovala o životní prostředí. Jako zástupkyně ombudsmana se výrazně profilovala a zná ji spousta lidí. Doktor Chromec je také známá osobnost – hlavně na Přerovsku, už ne tolik v jeho okolí. Samozřejmě třetím želízkem v ohni je Antonín Prachař.

Co považujete za největší úspěchy a největší prohry?

Za úspěch považuji jednoznačně získání dotace na stavbu Domova pro seniory, který vznikl rekonstrukcí školy, která by dál chátrala. Ale také stavbu Tyršova mostu, který je krásnou dominantou města. Těším se z vybudování sítě cyklostezek. Radost mám také ze zkrášleného Michalova, hodně navštěvovaného zimního stadionu, ale třeba i kolumbária na městském hřbitově. Za prohru považuji odchod vojáků z Přerova a zrušení vrtulníkové základny.