Můžete přiblížit svou profesní dráhu do doby, než jste nastoupila na post primářky LDN v přerovské nemocnici?
Pocházím z Kadaně na severozápadu Čech a jsem absolventkou Karlovy univerzity v Plzni. Školu jsem ukončila v roce 1991 a hned po promoci nastoupila na interní oddělení přerovské nemocnice, kde jsem pracovala několik měsíců. Na LDN jsem přicházela v době, kdy ji vedl primář Jaroslav Zedek. Pracovala jsem na oddělení jako sekundární lékařka a s panem primářem jsme se zaskakovali v závodní ordinaci. Byla to doba, kdy bylo málo lékařů, takže jsme na všechna lůžka byli s kolegyní a primářem v podstatě sami. Později po atestaci jsem se stala zástupkyní primáře. Před post primářky jsem byla postavena náhle a ze dne na den, protože pan primář vážně onemocněl a už se do funkce nevrátil. Bylo to dost náročné období.

Jaká je momentálně kapacita vašeho oddělení?
Snažíme se, aby byla čekací lhůta co nejkratší. Maximálně pokrýváme potřeby pacientů z místní nemocnice, výjimečně přijímáme osoby z jiných zařízení. Čekací lhůta se mění, což souvisí s celkovou kapacitou oddělení. Původně zde fungovalo jedno oddělení, a to A, které zakládal pan primář Zedek s vrchní sestrou Hanou Dostálovou, jež zde dodnes pracuje. Potom vzniklo oddělení B a následně oddělení C - to sdílelo prostory s kožním oddělením. Tři oddělení zde fungovala zhruba deset let až do covidu, kdy se muselo jedno patro zcela uzavřít, protože jsme měli nedostatek personálu. Znovu se otevíralo až letos 2. dubna, ale jen s omezenou kapacitou do 12 pacientů. Oddělení B a C má kapacitu 30 lidí. Takže dohromady je na našem oddělení kapacita pro 72 pacientů a máme ji prakticky pořád naplněnou.

Existují u vás čekací lhůty, nebo se k vám dostane pacient vyžadující dlouhodobou péči okamžitě?

Řekla bych, že poptávka je vyšší, než jsme schopni uspokojit. Potřebovali bychom zpřístupnit více lůžek, ale bohužel nemáme dostatek sester a lékařů. Je to dlouhodobá bolest nejen našeho oddělení, ale týká se to většiny zdravotnických zařízení napříč republikou.

Čím si tento nedostatek personálu vysvětlujete?
Z mého pohledu nechápu, proč má o tuto práci tak málo lidí zájem. Řekla bych, že tato profese může být zajímavá například pro ženy lékařky s malými dětmi, které nechtějí pracovat u akutních lůžek. Je to obor pestrý a zajímavý. Přebíráme zde pacienty z různých oborů - nejčastěji z interny, ale i chirurgie, ortopedie, urologie či neurologie. Máme pacienty z kožního i psychiatrického oddělení. Poskytujeme péči také onkologicky nemocným. Dlouhodobá péče je jako obor neohraničená, je zde více specializací.

Jak dlouho může pacient využívat služby LDN?
To je dost individuální záležitost. V některých případech zde pacienti setrvávají jenom pár dní, v jiných i déle než měsíc. Záleží na tom, s jakou základní chorobou přijde, jaké má přidružené onemocnění, zda se jeho zdravotní stav něčím komplikuje a v neposlední řadě rozhoduje i sociální zázemí. Hodně záleží na tom, zda se pacienti mohou vrátit ke způsobu života, který vedli předtím, než byli hospitalizovaní. Zda mají nějakou blízkou rodinu, která by se o ně mohla starat.

Jak je to s návštěvami na LDN? Mohou příbuzní své blízké navštívit kdykoliv?
Máme tady návštěvní řád. Návštěvy jsou každý den od 14 do 17 hodin. Pokud samozřejmě někdo potřebuje využít i jinou dobu, snažíme se vyjít vstříc. Zejména u pacientů v terminálních stádiích návštěvy vůbec neomezujeme. Naopak, pokud mají příbuzní zájem, umožňujeme jim, aby svého blízkého mohli přijít nakrmit, nebo s ním i rehabilitovat.

Staří lidé často trpí demencí. Poradíte si i s takovými pacienty, nebo patří do jiného zařízení?
Vzhledem k tomu, že populace stárne, trpí demencí čím dál více našich pacientů. Většinou jde o přidružené onemocnění k jejich základní diagnóze. My se o tyto pacienty úplně běžně staráme.

Není práce s dlouhodobě nemocnými, často starými lidmi, deprimující?
Myslím si, že není, protože naopak ve věkové skupině, kterou ošetřujeme, když se něco podaří, tak je to větší radost. Pokud se nám podaří vrátit pacienta domů, a ten může navázat na kvalitní život, je to pro nás obrovský úspěch. Na jiných odděleních jsou na to tak nějak zvyklí. Tam pacienty ošetří, zaléčí a jde se domů. U nás to stojí daleko více sil a energie.

Kolik byste aktuálně potřebovali na oddělení pracovníků?
Abychom mohli na oddělení fungovat s plnou kapacitou a nečerpali přesčasy, určitě bychom potřebovali nejméně čtyři zdravotní sestry a dva lékaře.

Jaké jsou vaše zkušenosti s příbuznými pacientů? Zažíváte situace, že jsou lidé ochotní starat se o své blízké, nebo převládá ta smutnější varianta, že mají zájem jen o finanční stránku?
Řekla bych, že jde v tomto směru vidět posun. Rodinní příslušníci jsou daleko více informovaní. Vědí, co léčba zhruba obnáší. Hodně z nich je i aktivních. Chtějí pomáhat a vědět, jak to bude s hospitalizovaným doma, co bude potřebovat. Ptají se na kompenzační pomůcky. Hodně řeší sociální stránku. V tomto případě je lidem k dispozici naše sociální sestřička, která jim pomůže se žádostmi na příspěvky na péči, případně se žádostí do Domova pro seniory. Samozřejmě, že i dnes se najdou takoví, kteří nemají o své blízké zájem a vidí jen tu finanční stránku.

Je něco specifického, s čím se na vašem oddělení v poslední době setkáváte?
Pozorujeme nárůst pacientů, kteří mají čím dál vyšší věk. Zatímco devadesátiletí byli dříve spíše výjimkou, dnes jich máme běžně na oddělení hned několik. Dlouhověkost je jistě i důsledek kvalitnější lékařské péče. Každý by chtěl být i ve vyšším věku pokud možno soběstačný a zdravý. Otázka ovšem je, zda se ve vysokém věku všichni dočkáme plnohodnotného života.

Vaše profese je velmi náročná. Jakým způsobem relaxujete?
Energii jednoznačně čerpám z přírody. Baví mě turistika, výlety do přírody, poslouchám ptačí zpěv, obdivuji, co všechno kvete a ráda se odreaguji i prací na zahradě. Teď na jaře mi dělají radost pivoňky, růže, z pokojových květin mám pak v práci na okně fialky a orchideje. K životu potřebuji hudbu. Ráda chodím na koncerty vážné hudby nebo jezdím do divadla na balet. Jsem stálou návštěvnicí koncertů přerovského smyčcového Symfonického orchestru. Doma mě nabíjí energií naše kočičky a korela, která kdysi přilétla na okno k nám do práce na LDN a už mi zůstala.