Obor je dnes velmi populární a pomoc ortopedů vyhledávaná. „Jsme rádi, že jsme svými zákroky schopni pomoci našim pacientům od bolesti a zlepšit kvalitu jejich života,“ říká primář ortopedicko-traumatologického oddělení přerovské nemocnice Pavel Přikryl.

Primář přerovské ortopedie Pavel Přikryl kromě náročné profese zvládá i různé koníčky - tím největším je sport.Primář přerovské ortopedie Pavel Přikryl kromě náročné profese zvládá i různé koníčky - tím největším je sport.Zdroj: Se souhlasem Pavla PřikrylaOrtopedické oddělení přerovské nemocnice je vyhledávané pacienty ze širokého okolí - díky své dlouholeté dobré pověsti. Jaká byla vaše cesta k tomuto náročnému oboru, a kdy jste si uvědomil, že byste se chtěl stát lékařem?
Jedním z mých velkých vzorů byl už v dětství můj strýc, který byl lékařem a měl se i za dob komunismu o trochu lépe než ostatní. Lidé ho měli rádi a mně jeho zaměstnání připadalo atraktivní. Ve škole mi to šlo, tak jsem si říkal, proč nejít na medicínu.

Odmalička jsem rád opravoval kola, škodovky a podobně, a proto u mě připadal v úvahu technický směr, a tomu je v medicíně nejblíže právě ortopedie, kde se pořád něco montuje, řeže, spravuje… Ortopedie je v podstatě mechanická záležitost, kde se pracuje hodně rukama, a to mě na tomto oboru právě baví.

Jaké byly vaše začátky na ortopedii? Měl jste i vy nějakého zkušeného primáře Sovu z legendárního seriálu Nemocnice na kraji města?
V přerovské nemocnici působím dvacet šest let, z toho primářem jsem deset let. Zpočátku zde byla ortopedie trochu rozvrácená, ale potom na oddělení přišel primář Jiří Selucký, který sem vnesl nový vítr a západní způsob praktikování tohoto oboru. Někdy kolem roku 2000 se obklopil týmem mladých lékařů.

My tehdy mladí dynamičtí doktoři jsme získali dobré vedení a odbornost za jeho působení na oddělení znatelně stoupla. O úspěchu tohoto rodiště začínajících lékařů svědčí to, že čtyři z nich dnes zastávají funkce primářů nebo zástupců i na okolních ortopediích…

Já osobně jsem se nejvíce zaměřil na artroskopii ramene, protože tehdy bylo rameno takzvaně „pole neorané“. Na téma artroskopie ramene jsem napsal dvě knížky, vedl celou řadu přednášek a publikoval několik odborných článků. To byl pro mě odrazový můstek, abych se naučil celou ortopedii, která má velmi široký záběr, zatímco pro laickou veřejnost je ortopedie obor, který se věnuje hlavně meniskům a náhradám kloubů.

Náhrady kloubů jsou pro nás největší dobrodiní, které medicína poskytuje, protože pacienti, kteří nejsou schopni chodit, se po zákroku zase postaví na nohy. Je to velká zbraň, kterou máme v rukou, ale zase to musíme dělat velmi zodpovědně a pečlivě. Velkou zbraní se dá hodně pomoci, ale také uškodit.

Na pondělním jednání zastupitelstva v Přerově vystoupili bývalí zaměstnanci Domova pro seniory, kteří viní ředitelku tohoto zařízení ze šikany.
Bývalí zaměstnanci obvinili ředitelku Domova pro seniory v Přerově ze šikany

Když se ohlédnete do těch profesních začátků, vzpomenete si ještě na svou první operaci?
To určitě ne. Dokonce jsem se kdysi snažil spočítat, kolik jsem provedl za uplynulých dvacet šest let operací, ale přesné číslo samozřejmě nevím. Určitě by však překročilo hranici 10 000.

Vybaví se vám alespoň nějaký komplikovaný případ?
Ten vidím stále před sebou. Vlomená jamka kloubní náhrady kyčle do pánve mezi velké cévy. Při té operaci jsme potřebovali tu jamku vytáhnout. Jeden neopatrný pohyb mohl znamenat, že pacient okamžitě vykrvácí. Operace trvala zhruba čtyři hodiny a dodnes si pamatuji vystrašené pohledy mých kolegů. Jelikož to dobře dopadlo a pacientka spokojeně chodí, tak na tento případ vzpomínám opravdu rád.

Kolik se provede na vašem oddělení celkově operací za rok?
Je to něco přes dva tisíce téměř každý rok, i když covid nám do této statistiky zasáhl, protože platila různá omezení. Já osobně realizuji tři sta až čtyři sta operací ročně. Nejvíce zákroků se týká artroskopie kolene. Těch provedeme asi pět set za rok. Je to celá čtvrtina našeho operačního portfolia. Jde o miniinvazivní, málo zatěžující zákroky, kdy se pacienti velmi rychle vrací do běžného života včetně sportu, protože se operuje ze dvou vpichů.

Zubrfest 2023, slavnostní narážení soudku.
Pivo loni teklo proudem, sezona je nejlepší za posledních patnáct let

Existuje nějaká záruka na náhradní umělý kloub?
Žádná záruka neexistuje, protože jde o velmi individuální záležitost, kterou ovlivňuje celá řada faktorů, ale pokud se bavíme o životnosti, tak ta je zhruba dvacet let. Když jsem do medicíny nastupoval, tak se uváděla polovina. Dnes u moderních typů náhrad můžeme říct pacientům, že s nimi dožijí.

Jak dlouhou dobu čeká pacient na přerovské ortopedii na operaci?
Na kloubní náhradu se nyní čeká v Přerově deset měsíců. Na běžný artroskopický zákrok je čekací lhůta mnohem kratší. Zhruba kolem jednoho měsíce. Pokud se jedná o akutní stav, pacienty operujeme po předoperační přípravě co nejdříve.

Co rozhoduje o tom, zda lékař přistoupí k miniinvazivnímu zákroku či zvolí otevřenou operaci?
Těch faktorů je více, ale velkým problémem je u lidí určitě nadváha a obezita. Netýká se to jen ortopedie, ale všech medicínských oborů. Vnímáme, že obézních lidí přibývá. Přitom nadváha je jedním z hlavních faktorů, který způsobuje bolest kloubů a komplikuje nám operativu. Pacienti se sice trochu snaží, když je na nadváhu upozorníme, ale kdo je tlustý dvacet let, ten jenom tak nezhubne.

V nemocnicích sítě AGEL se testuje nová forma rehabilitace - virtuální realita. Foto: AGEL, se svolením
V přerovské nemocnici se testuje novinka. Terapie virtuální realitou

Přicházejí k vám pacienti s diagnózami, které se dříve tolik neobjevovaly?
Zajímavostí dnešní doby je, že jak narůstá elektromobilita, tak z toho vyplývají různé úrazy, které dříve nebyly. Lidé jezdí na elektro „čemsi“, neumí to a padají. Jsou z toho mnohdy dosti závažné úrazy. Týká se to různých věkových kategorií a hlavně seniorů, kteří sednou na elektrokolo bez ochranných pomůcek. Stává se, že se hned na první jízdě vybourají.

Častým tématem ve zdravotnictví je nedostatek zdravotnického personálu, jaká je situace na vašem oddělení?
Naše oddělení si stojí velmi dobře. Máme nejlepší personální situaci za posledních několik let. Na ortopedii pracuje v současné době čtrnáct lékařů, což jsme nikdy neměli. Narážíme obecně dlouhodobě na nedostatek zdravotních sester. Tady je problém ten, že sestry si doplňují různá vzdělání, a pak se stává, že do praxe vůbec nenastoupí, což je velká škoda. Myslím, že za nějakých deset či dvacet let to bude jedno z nejlepších povolání. Po zdravotních sestrách bude obrovský hlad.

Jste genderově vyvážení? Jinými slovy, působí na vašem oddělení i nějaké ženy - lékařky?
Ne, mezi lékaři jsou momentálně samí muži. Ženy tu v minulosti byly a obor je samozřejmě otevřen i pro ně. Ortopedie je však opravdu silová disciplína. Já vždycky uchazečům o zaměstnání s nadsázkou říkám: „Umíte sundat kolo z auta“? U nás je to opravdu o té zručnosti a také síle. Ortopedie je jinak nádherný obor. Dokumentační činnost je nutné zlo, zatímco výsledek, že pacient chodí, nic ho nebolí, to je nejkrásnější efekt tohoto oboru.

Městský dům je chloubou Přerova. Jeho restaurace je ale už od března uzavřena, protože se nedaří najít provozovatele.
Vyhlášené restaurace v Přerově zejí prázdnotou, provozovatelé se sem nehrnou

Je nějaká novinka, kterou jste na oddělení v poslední době zavedli?
Co se týká novinek, snažíme se zavádět každý rok modernější operativní postupy. Samozřejmě, jsme okresní nemocnice, takže v tom nemůžeme být republikoví lídři. Vyjmenovat tři čtyři novinky každý rok bych dokázal, ale vždycky jde o vylepšení toho, co jsme dělali doposud.

Už tady zaznělo, že ortoped musí mít obecně velkou sílu. Můžete prozradit, jak se vy sám udržujete v dobré kondici?
Máte pravdu, ortopedie je silová disciplína. Zvedáme končetiny, řežeme, pracujeme s velkými kladivy…Já vždycky říkám, že ortoped má být silný jako býk a minimálně stejně tak chytrý. Co se týká udržování kondice, jsem něco podobného jako Jára Cimrman, neboť jsem zasáhl takřka do všech sportovních aktivit.

Čtyřicet let hraji kolovou a dodnes chodím pravidelně na tréninky. Rád hraji tenis, volejbal, softbal, ale taky jsem jachtař, skialpinista, horolezec, kytarista, střelec, motorkář, tarokář… prostě, těžko střelíte vedle. Člověk si má udržovat zdraví fyzické i psychické. Aktivní relaxace by měla být součástí života, a doktoři potřebují také relax. Jediné, co jsem z lidských činností nezkusil, a ani zkoušet nehodlám, je politika. Té se hodlám i nadále vyhýbat.