Jak se vyvíjí v čase obor pediatrie, se kterými diagnózami se na oddělení lékaři nejčastěji setkávají a jaké nové nemoci se objevují? Na tyto a další otázky odpovídal šéf dětského oddělení Jaroslav Bouchal.

close Primář dětského oddělení přerovské nemocnice Jaroslav Bouchal. info Zdroj: Deník/Dagmar Rozkošná zoom_in Primář dětského oddělení přerovské nemocnice Jaroslav Bouchal.Na úvod jednu odlehčenou otázku. Působíte jako pohodář. Je něco, čím dokážete rozzlobit své kolegy?
Teď mě zrovna nic nenapadá. Asi je rozhodím tím, že řeknu, že to balím a odcházím (smích). Ale teď vážně. Ten kolektiv musí spolupracovat. Musíme si umět vycházet vstříc a určitě si neházet klacky pod nohy. To by pak člověk nechodil do práce rád.

Kdy jste se rozhodl věnovat právě pediatrii? Věděl jste už na medicíně, že se chcete věnovat právě dětským pacientům?
Stalo se to vylučovací metodou. Věděl jsem, co přesně dělat nechci. Nelákaly mě chirurgické obory. Zvažoval jsem mezi neurologií a pediatrií. Nakonec mi po studiu nabídli místo na pediatrii v hranické nemocnici a bylo rozhodnuto. V Přerově působím od roku 2007.

Obor pediatrie byl v minulosti spojován převážně se ženskými lékařkami. Kolik na vašem oddělení pracuje mužů, a jaká je u vás personální situace?
V oboru opravdu dominují ženy. Pokud si dobře vzpomínám, za poslední dva až tři roky se k nám nehlásil žádný muž. Na povinné praxi tu byl letos jen jeden student z Olomouce. Je pravda, že za pana primáře Blaštíka se tu krátce sešli čtyři lékaři, ale teď jsem tady jako zástupce mužského pokolení sám a ještě tu působí jeden kolega na zkrácený úvazek.

Provoz máme zajištěný, ale personálně na tom nejsme nejlépe. Momentálně jsme nabrali nové absolventy, ale jinak máme v současné době šest lékařek na mateřské dovolené. Já jsem se nikdy nechtěl věnovat vzdělávací činnosti, ale mám pocit, že za posledních pět let nedělám nic jiného. Stále hledáme lékaře, kteří mají již dokončené vzdělání a určitou praxi, ale tam moc úspěšní nejsme. Pokud se ptáte na přesčasy, tak my, co máme plný úvazek, jsme již v srpnu odsloužili oněch diskutovaných 416 hodin.

Jaká jsou úskalí léčby dětí? Jakého věku jsou děti, o které se na oddělení staráte?
Jsou zde děti od novorozeneckého věku až po mládež do osmnácti let. Protože však praktici mají ve svých registrech i devatenáctileté pacienty, tak i my přijímáme tyto mladistvé. Ročně naším oddělením projde přibližně 1200 hospitalizovaných dětí. Celkové číslo mírně pokleslo, před covidem jich bylo o něco více. Pokles je způsoben trendem léčit pacienty ambulantně, zkracovat pobyt v nemocnici a uvolnit pacienta do domácího léčení.

Je častá přítomnost rodičů na vašem oddělení?
Máme zkušenost, že téměř všechny maminky zde chtějí zůstat se svým dítětem. Trendem je, aby zvlášť děti předškolního věku byly s rodičem na oddělení. Je to lepší jak pro dítě, tak pro personál, kdy základní péči kolem dítěte obstará maminka, a my se můžeme zaměřit na odbornou část. Samozřejmě přijímáme i maminky, které chtějí být s dítětem věkově starším. Pokud to z kapacitních důvodů jde, tak to umožníme. Do šesti let hradí pobyt zákonnému zástupci pojišťovna. Pokud je však dítě starší, už si tento pobyt hradí rodič sám.

Co se týká léčby malých pacientů, komunikujeme jak s dítětem, tak s rodičem. Zatímco dětský pacient je pořád stejný, s dobou se mění rodič a jeho postoje. Rodiče mají mnohdy daleko více otázek, než když přijdou k lékaři sami se sebou. Často jsou vybaveni informacemi z internetu, které se však ne vždy zakládají na pravdě.

Jaroslav Bouchal
Věk: 49 let
Bydliště: Osek nad Bečvou
Stav: ženatý
Děti: má dva syny
Záliby: Vždycky jsem se rád honil za balonem. Teď už je to jen tenis a stolní tenis. Fotbalu se věnuji spíše pasivně. Dříve jsem si šel rád zaběhat, teď už spíše volím turistiku.

Dětské oddělení má příjemný interiér s bohatou výzdobou. Připadám si tady tak trochu jako v mateřské škole. Znamená to, že je zde volnější režim a děti si mohou během pobyt normálně hrát?
Na našem oddělení působí paní učitelka pro školáky i předškoláky. Musí se samozřejmě respektovat stanovená léčba a lékařské vizity, ale jinak mají pacienti možnost se vzdělávat a hrát si. Otázka je, co jim dovolí zdravotní stav - a také, jak dlouhá je jejich hospitalizace v nemocnici. Máme tady hernu vybavenou hračkami. Také pokrytí wi-fi je u nás lepší, než bylo třeba před deseti lety, což vítají děti i rodiče, kteří si zde mohou vyřídit třeba pracovní záležitosti.

Zaznamenali jste návrat některých nemocí z minulých let?
Ano, objevilo se například několik případů černého kašle, a to u dětí ve věku kolem pěti a šesti let, zatímco dříve to byli spíše náctiletí, kdy už u nich nepůsobila tolik vakcinace. Měli jsme tu dokonce jedno dítě neočkované, které mělo i velmi těžký zápal plic s dlouhodobou antibiotickou a kyslíkovou léčbou.

Jaký máte názor na současný trend některých maminek, které rezolutně odmítají jakékoliv očkování u svých dětí?
Jsem zastáncem očkování. Povinné očkování schvaluji a doporučuji. Člověk se snaží respektovat i jiný názor, ale myslím si, že ti rodiče jsou nesolidární vůči dětem, které nemohou být očkovány, ať už kvůli tomu, že prodělaly například onkologickou léčbu, nebo mají poruchy imunity. Právě tyto děti jsou v kolektivu ohroženy rozhodnutím skupiny nezodpovědných maminek, které odmítají očkování svých potomků. Doba je však taková, že to musíme respektovat.

Můžete popsat spektrum diagnóz, s nimiž se na oddělení nejčastěji setkáváte?
Jsou zde hospitalizovaní pacienti po plánovaných operacích, ať už jsou to chirurgické, ortopedické nebo ORL zákroky. Jinak léčíme pacienty s nejrůznějšími diagnózami. Když to zjednoduším, s nemocemi v oblasti hlavy a krku až po kloubní a svalová onemocnění. Mezi nejčastější nemoci patří záněty průdušek, laryngitidy, zápaly plic, ale řešíme i bolesti břicha, dehydrataci a další potíže.

Změnilo se v poslední době spektrum nemocí?
Připadalo mi, že po covidu klesl počet hospitalizovaných po intoxikaci alkoholem, ale když jsem si dělal statistiku, ten úbytek zase nebyl tak výrazný. Objevily se však nové diagnózy, které vyplývají z doby, ve které žijeme. Setkáváme se čím dál častěji s intoxikací volně dostupných psychotropních látek, jako je například kratom nebo HHC. Měli jsme zde hospitalizovaného pacienta, který nemohl pokrčit ruce ani nohy, a to konzumoval jen nějaké křupky s touto látkou. To jsou diagnózy, které jsme dříve opravdu nevídali.

Přibylo nám jednoznačně také otrav Paralenem v rámci sebepoškozování, což se týká dětí ve věkové kategorii nad deset let. U předávkování léky převažují dívky a řešili jsme zde i případ, kdy došlo vlivem intoxikace k vážnému poškození jater. S psychiatrickými diagnózami souvisí také poruchy přijmu potravy.