Socha chlapce se štikou, na kterou se každé ráno díval z okna továrník Karel Přikryl. Původní skříně s ozdobnými prvky v ložnici, dochované dřevěné schodiště, vitráže a štuky na stropech. Honosná Přikrylova vila patřila za první republiky k chloubám Přerova. Lidé si mohli v sobotu dopoledne prostory, které dnes využívá Městská knihovna, prohlédnout s komentovaným výkladem architekta Jana Horkého.

„Prostory knihovny jsou šetrné a malé, takže abychom udrželi komfort komentované prohlídky, zastropovali jsme počet návštěvníků na patnáct. Lidí ale přišlo na obě dopolední prohlídky více. Zájem byl hned po vyhlášení Dne otevřených dveří značný, a pokud potrvá i nadále, chceme pořádat podobné akce dvakrát do roka - vždy na jaře a na podzim,“ uvedla ředitelka Městské knihovny v Přerově Edita Hausnerová.

Lidé si mohli prohlédnout prvorepublikovou vilu od sklepa, ve kterém byl později zbudován kryt CO, až po půdu. Továrník Karel Přikryl, který ve městě vlastnil tři cihelny, nechal honosné rodinné sídlo postavit v letech 1926 až 1927. Svému účelu ale vila sloužila pouze osmnáct let - do roku 1945.

Manželé Přikrylovi neměli děti, a protože po znárodnění o majetek přišli, dožili v bídě.

„Továrník Přikryl dožil s důchodem 180 korun a pochován je na Městském hřbitově,“ zmínila Pavlína Dočkalíková, pracovnice knihovny.

Někdejší rodinná vila dnes slouží jako půjčovna knih pro dospělé. Architekt Jan Horký přiblížil, jak vypadala před bezmála sto lety.

„Vila měla akcentovat důležitost pana továrníka Přikryla, který byl jedním z nejbohatších Přerovanů, protože vlastnil tři cihelny a vyráběl deset milionů cihel ročně. Dům tedy ustoupil z uliční čáry a vystupuje do ulice, a tím se vyčleňuje. Na nároží stavitel umístil arkýř, který podpírají dvě sochy od Františka Mádleho, místního kamenosochaře. Z nároží byla nádherná vyhlídka jak na Žerotínovo náměstí, tak přes nízké domky na Kozlovskou ulici,“ vylíčil Jan Horký.

Obývací pokoj byl situován na nároží s výhledem na Žerotínovo náměstí, v přízemí byla panská místnost, do zahrady byla směřována komunikace pro služky a obsluhu.

„Ložnice měla krásné ranní sluníčko a pan továrník se mohl každé ráno kochat pohledem na sochu chlapce se štikou,“ popsal architekt.

V Přikrylově vile se dochovaly i některé původní prvky. Jsou zde krásná kachlová kamna, místnost s arkýřem, kde byl salon s výhledem do okolí. Vitrážové okno ale později nahradily luxfery.

„V původní úpravě se dochovaly i šatní skříně v ložnici. Z té se dalo projít do další šatny tajnými dvířky. Ve výklenku ložnice byla umístěna manželská postel a k pokoji náležela i koupelna. Ve výkresové dokumentaci najdeme i trezor, jenž se nacházel v koutě za skříní. Na oknech byly podle dobových fotografií dřevěné žaluzie a koupelna byla vybavena i bidetem, což bylo na tu dobu něco mimořádného,“ řekl Jan Horký.

Manželkou továrníka Karla Přikryla byla maďarská kněžna a v horní místnosti s ložnicí bydlela podle pamětníků ještě v době po znárodnění „nějaká hraběnka“ - pravděpodobně se jednalo o původní obyvatelku vily. „Informací o dalším osudu rodiny továrníka Přikryla ale máme velmi málo a uvítali bychom jakékoliv vzpomínky nebo fotografie pamětníků,“ poznamenal architekt.

Městská knihovna se do Přikrylovy vily přestěhovala v roce 1959 - dříve sídlila v Městském domě. V sedmdesátých letech se v objektu zbudovala přístavba, protože prostory nestačily. A nestačí ani dnes. Bylo nutné přestěhovat tisíce svazků do skladu Atrax, další vzácné knihy jsou i v depozitním skladu v Předmostí.

„Objekt Městské knihovny je dnes doslova napěchovaný knížkami - ty jsou na chodbách, v kancelářích, i v CO krytu. Taková je dnes bohužel realita knihovny v Přerově, nechtěli jsme nic přikrášlovat,“ zmínila ředitelka Edita Hausnerová.

V sousední nízké garáži - bytě řidiče továrníka - byly za normalizace uskladněny vyřazené knihy zakázaných autorů.

„Po sametové revoluci v roce 1989 jsme je vytáhli, a ty které se daly, jsme půjčovali. Většina však byla plesnivá, protože se v garáži netopí a papír byl za ty desítky let zničený,“ doplnila zajímavost Pavlína Dočkalíková.