Do rozsáhlého projektu se zapojilo pět místních akčních skupin: MAS Regionu Poodří, MAS Hanácké Království, MAS Partnerství Moštěnka, MAS Hříběcí hory a MAS Moravská cesta. Výsledkem je pět knížek, které obsahují veselé i tragické lidské osudy nebo pověsti.

Necelou stovkou příběhů z kronik se na publikacích podílela i Marie Šuláková, která se křtu publikace účastnila.

„Příběhů ve vesnicích bylo tolik, že by si každá z nich zasloužila samostatnou knihu. Museli jsme vybrat pouze jeden příběh na jednu obec. Ani ne ten nejzajímavější, spíše nám šlo o to, aby to bylo celkově rozmanité. Chceme ukázat, co všechno se v kronikách na vesnicích dá najít, co se dochovalo," přiblížila energická tmavovláska.

Dle její zkušenosti má každý region své specifické rysy a příběhy, které se vážou k nějakému významnému místu – jako například obce blízko Hostýna. V knížkách nechybí události z obou světových válek.

„Jsou tam příběhy konkrétních rodin a lidí, kterých se události nějak dotkly. Ten osobní zážitek mě na tom fascinuje. I proto pro mě publikace nejsou jen potištěný papír," vysvětlila Marie Šuláková.

Nejčastěji se s kolegy orientovali na kroniky, které se začaly psát v roce 1920, kdy vstoupil v platnost zákon o povinnosti vést pamětní knihy.

„Právě tyto kroniky jsou nejzajímavější. Tehdejší kronikáři nevěděli, jak to mají dělat a dokázali se rozepsat o věcech, které tam možná až tolik nepatří, ale díky tomu dnes příběhy lidí i míst známe," prozradila.

Příkladem je pomníček, který v jedné z vesnic postavili na místě skonu dívky a jejího novorozeněte. Rodiče ji poté, co otěhotněla vyhnali. Dívka chtěla dojít ke svému milému, který byl myslivec a přeložili jej. Chodila od vesnice k vesnici, ale nikde jí nechtěli přijmout. Při porodu spolu s dítětem zahynula.

Vzbudit zájem o vlastní historii

Příběhy zaujaly i děti.

Součástí projektu byly také interaktivní akce, při kterých se mimo jiné potkávaly děti s pamětníky.

„Chtěli jsme mít živou zpětnou vazbu, aby to nebyla jen práce v archivech. Potkávali jsme se, četli v kronikách. Důležitou úlohu sehrál Roman Prokeš se svým knihtiskem, dokázal děti zasvětit do tématu, jak a čím se psalo v minulosti," zmínila.

Cílem projektu nebyl pouze samotný výstup v podobě publikace, ale také vzbudit zájem lidí o svou historii.

„Projekt sice končí, ale může mít další pokračování v podobě naučných stezek a podobně. Doufám, že to lidi bude inspirovat dál, to mě na tom baví," dodala.

To, jestli se její přání splní, ukáže čas. Mezitím mohou lidé poznávat historii svého okolí skrz nové knížky. Publikace Příběhy našich kronik budou dostupné v obecních knihovnách.