Úkolem nejen přerovských a hranických terénních pracovníků je především pomoc již drogově závislým, která mimo jiné spočívá ve výměně nových injekčních stříkaček za použité. Tuto práci však musí zaměstnanci přerovského krizového centra často obhajovat před veřejností, která má na užívání drog i na pomoc závislým mnohdy vyhraněný názor.

Proč vyměňovat stříkačky?

„Fetovat začali přece sami. Souhlasím s tím, ať jim někdo pomůže, ale financovat můžeme i spoustu jiných věcí než jehly pro závislé, i když chápu, že je to asi lepší, než kdyby se šířili nemoci,“ svěřila se se svým názorem pětačtyřicetiletá Anna Kalivodová z Přerova.

Nejčastějším dotazem, který vedoucí terénního programu a kontaktních center Kappy Ondřej Mikulášek slýchá je, proč by lidi ze svých daní měli podporovat drogově závislé tím, že se jim rozdávají nové injekční stříkačky zakoupené z jejich peněz.

„Výměna jehel a distribuce dalšího zdravotnického materiálu vychází z filosofie Harm Reduction a Public Health – česky používáme termíny snižování škod a ochrana veřejného zdraví. Vychází z předpokladu, že ač bychom všichni byli rádi, kdyby společnost byla bez lidí závislých na drogách, je to ideál, kterého se nám pravděpodobně nepodaří dosáhnout. Jednou z cest, jak se tomu přiblížit, je snižování dostupnosti nelegálních drog,“ popsal důležitost práce v terénu Mikulášek.

Ochrana zdraví

I přesto, že se společnost snaží s drogami bojovat všemi dostupnými prostředky, je pravděpodobné, že tato problematika jen tak nezmizí.„Z těchto důvodů je dobré usilovat o to, aby u lidí, kteří drogy berou, bylo co nejvíce minimalizováno riziko, že nakazí sebe či ostatní uživatele žloutenkou či HIV tím, že budou sdílet injekční stříkačky,“ dodal.

Kromě toho, že tedy pracovníci Kappy pomáhají závislým, je důležité podotknout, že tím chrání i ostatní obyvatele Přerova a blízkého okolí, protože jejich práce spočívá i ve sběru použitých injekcí.

„Počet takto vybraných stříkaček přesáhl v přerovském kontaktním centru a terénních programech za uplynulý rok třicet tisíc. Ty byly pak zlikvidovány Technickými službami jako infekční materiál. Je více než pravděpodobné, že kdyby nebyly odevzdány u nás, pravděpodobně by skončily v popelnici, na smetišti a v horším případě někde pohozené v parku nebo na dětském hřišti,“ sdělil Mikulášek.

Ekonomický pohled

Kromě ochrany zdůrazňuje Mikulášek i ekonomický pohled na celou situaci.

„Léčba žloutenky typu B se pohybuje v řádu statisíců a u žloutenky typu C a HIV přesahuje milion korun. Tvoří-li roční rozpočet kontaktního centra, které působí v menším městě, jako je třeba Přerov, něco kolem jednoho a půl milionu korun, znamená to, že pokud se ročně díky jejich činnosti nenakazí pět lidí žloutenkou B nebo jeden člověk žloutenkou C nebo HIV, již si na svůj provoz vydělalo díky úspoře za platby za léčbu,“ upřesnil.

Posláním občanského sdružení KAPPA-HELP je pomoc lidem, kteří se dostali do tíživé sociální situace a hrozí jim vyloučení na okraj společnosti, ať již z důvodů užívání drog, chudoby nebo života v sociálně vyloučené lokalitě. Terénní pracovníky je možné kontaktovat nejen v Přerově a Hranicích, ale i v Lipníku nad Bečvou a Kojetíně.