Jste čerstvým držitelem ocenění Učitel roku. S jakými pocity jste tuto cenu přebíral?
Když jsem se o nominaci dozvěděl, bylo to pro mě velké překvapení, zároveň jsem byl ale potěšen. Za ty roky práce, kdy jsem mimo jiné vedl pěvecký sbor Cantabile, který pracoval v tandemu základních uměleckých škol Hranice a Přerov v letech 2004 až 2011, a potom Vocantes v Přerově, to vnímám jako odměnu.

Tři přerovští učitele získali ocenění.
TOP učitelé roku? Z Přerova uspěl sbormistr i autor literární soutěže

Vyučujete sólový a sborový zpěv na Základní umělecké škole B. Kozánka v Přerově. Chtěl jste být vždycky učitelem?
Musím se přiznat, že o povolání učitele jsem nikdy neuvažoval. Spíše jsem si myslel, že se stanu hudebníkem na volné noze. Hudbě jsem se věnoval už od dětství a jako dítě hrál na housle. Vzpomínám si, že u nás ve škole probíhal nábor do tehdejší lidové školy umění. Zaujaly mě housle, a tak jsem se na ně přihlásil. Začal jsem chodit na výuku k panu učiteli Svobodovi. Později si mě vybral za žáka bývalý ředitel školy Robert Gregor. Odmalička jsem měl blízko také ke zpěvu. Navštěvoval jsem sbor Přerováček, ale protože jsem patřil k silným ročníkům, chodil jsem do školy po týdnu na ranní a odpolední směny. Sbor jsem proto moc nestíhal.

Přesto jste se stal členem známého sboru Bambini di Praga.

Svou roli v tom sehrál můj děda, který objevil někde v novinách, že Bambini di Praga hledá nové členy. Udělal jsem konkurz a začali jsme nacvičovat na Pražské jaro. Vydržel jsem tam ale jen asi čtyři měsíce. Dojíždění bylo náročné. Pak jsem zpíval v olomoucké Campanelle. Ještě při studiu v Brně mě oslovili z přerovské Základní umělecké školy B. Kozánka, zda bych nevzal tři žáky na sólový zpěv. Do pololetí jsem jich měl dvanáct a za rok a půl dostal pracovní smlouvu. Problém byl v tom, že jsem měl pořád vazby na Brno a bylo čím dál těžší všechno organizačně skloubit. Přišel čas, kdy jsem se musel rozhodnout. Bylo to těžké rozhodování, ale nakonec jsem si vybral Přerov.

ZubrFest 2023, davy lidí pobavil Trautenberk
Výběr Deníku: TOP 3 hudební festivaly na Přerovsku. Kde a za kolik

Jste přísný učitel?
Na určité věci jsem možná přísný. Týká se to například hudební interpretace a intonace, ale jinak si myslím, že jsem spíše kamarádský typ. Snažím se být dětem parťákem, jinak by to ani nešlo.

Odkud se vzala vaše láska k hudbě? Pocházíte z hudební rodiny?
Rodiče hráli, ale hudební vlohy jsem zdědil nejspíš po pradědečkovi, který byl drážním inspektorem. Hrál na housle a k tomu uměl několik cizích jazyků. Doma jsme měli dvoje housle. Jedny byly hodně vzácné. Dostal jsem je, až mi bylo osmnáct let. Moje babička také hrála na housle. Objevil jsem po ní dokonce noty, které zapsal sám Bedřich Kozánek, zakladatel přerovské umělecké školy. Byly to dvojhmatové stupnice, které jsou hodně těžké a hrají se na konzervatoři, takže babička musela být skvělá houslistka.

Jste uměleckým vedoucím dětského smíšeného pěveckého sboru Vocantes. Jaké jsou jeho počátky?
Jak jsem již říkal, původně jsem vedl sbor Cantabile v Hranicích. V jeden čas se tento sbor rozrostl až na sedmdesát členů, a protože vám nikdo nezaplatí dva autobusy na koncerty, přišel jsem s myšlenkou, že se rozdělíme. Sbor Cantabile zůstane v Hranicích a v Přerově vznikne Vocantes. Název vznikl spojením několika slov vocal - vokál a canto - zpěv. V současné době vedu také malý sbor s názvem Vocantesík a sbor složený ze starších dětí Vocantes, který má asi třicet členů. Počty dětí jsou samozřejmě proměnlivé.

Až pět set žáků základních uměleckých škol z Olomouckého kraje se v sobotu zúčastnilo postupové přehlídky ve hře dechových, jazzových a tanečních orchestrů. Postup do ústředního kola si zajistil Velký dechový orchestr při ZUŠ Hranice (na snímku).
Nejnašlapanější konkurence v republice: Orchestry ZUŠ soutěžily v Přerově

Jako sbormistr pracujete s různou věkovou kategorií dětí. S kterými nejraději?
Každá věková skupina má své kouzlo. Nejmenší děti jsou milé, ale musí se občas krotit. Ty starší toho zase už více umí, ale je třeba je odhánět od mobilů.

Jaký žánr baví dnešní mladé zpěváky?
V sólovém zpěvu se věnujeme různým žánrům - od lidové písně až po muzikály a pop rock. Zpočátku jsem možná více učil klasiku, ale k dnešnímu trendu patří pop. Ve sboru chci průřez různými žánry. Potřebuji oslovit všechny diváky. Snažím se choreografii postavit tak, aby diváci v hledišti „neusnuli“.

Co je na vaší práci nejkrásnější, a co naopak nejtěžší?
Protože mám mnoho aktivit, nejtěžší je pro mě boj s časem. Potřeboval bych, aby den neměl čtyřiadvacet, ale osmačtyřicet hodin. Jinak mám svou práci rád pro krásu samotného zpěvu, pro atmosféru koncertů, ale i sborové cesty na soutěže a festivaly. Pozitivní je práce s mladými lidmi, kteří se chtějí naučit novým věcem. Když vidím, že je to baví, naplňuje mě to.

Přerovský pivovar Zubr slavil v pátek 151. narozeniny. Počasí se vydařilo, takže jeho branami prošly davy lidí.
Přerovský pivovar slaví narozeniny. S kapelami Pirillo a Wohnout

Můžete zmínit některý z úspěchů a ocenění? Které je pro vás osobně nejcennější?
Vážím si všech ocenění, která jsme kdy získali. Myslím si, že ceny nejsou to úplně nejdůležitější, i když zpětná vazba je také nutná. Rád vzpomínám na rok 2017 a soutěž v Makedonii, kam přijelo hodně sborů. Měli jsme tam povinně zazpívat makedonskou písničku a získali nejvyšší počet bodů. Navíc tam byla skvělá atmosféra, a toho si považuji. Letos nás čeká Řecko. Snad to vyjde.

Je obdivuhodné, kolik toho na pódiu během koncertu se sborem Vocantes zvládáte. Vedete sbor, ale často také sám zpíváte, střídáte hudební nástroje a do toho stíháte program moderovat. Můžete prozradit, jak ve volném čase relaxujete?
Práci se věnuji naplno a na ostatní záliby nemám příliš mnoho času. Pokud mám ale trochu volna, tak ho trávím v přírodě. Věnuji se turistice, cyklistice nebo v zimě běžkám. Na horách vždycky úplně vypnu.