Konec roku se nezadržitelně blíží a s ním i bilance každého z nás, jaký vlastně byl. Pro někoho znamenal úspěch, pro jiného zklamání nebo ztrátu někoho blízkého.

Co by popřál lidem do nového roku farář Římskokatolické církve v Přerově Pavel Hofírek? Aby dokázali vidět hodnotu těch obyčejných a všedních věcí.

Letošní kalendář všem trochu popletl hlavy. Čtvrtá adventní neděle vychází přesně na Štědrý den. Znamená to i pro vás nějaké komplikace, a jaké je vlastně z křesťanského hlediska vysvětlení?
My jako křesťané slavíme slavnost narození Ježíše Krista až dvacátého pátého prosince. A advent se počítá tak, aby před touto slavností byly čtyři neděle. Pokud je tedy čtyřiadvacátého neděle, tak je to čtvrtá adventní neděle. Zvykem u křesťanských svátků, a to jsme zdědili ze židovství, je počítat, že den začíná už večerem. Tím pádem večer dvacátého čtvrtého prosince už patří k pětadvacátému. V církvi jsou Vánoce dvacátého pátého prosince, takže není žádný problém, aby byla dvacátého čtvrtého prosince adventní neděle. Jen v praxi je to pro nás trochu náročnější, protože máme dvacátého čtvrtého normální nedělní bohoslužby a večer už jsou ty půlnoční.

Budou tedy i letošní bohoslužby trochu jiné?
To, že je dvacátého čtvrtého prosince zároveň čtvrtá adventní neděle, znamená, že budou dopoledne adventní bohoslužby. O půl osmé ráno budeme v kostele svatého Michala na Šířavě, v osm čtyřicet pět v Předmostí, v devět a deset třicet u Vavřince. V patnáct hodin bývala vždycky vánoční bohoslužba pro děti a seniory, ale ta letos nebude. Stejně tak jako klasická nedělní večerní v osmnáct třicet. Ve dvacet jedna hodin se konají půlnoční vánoční mše u svatého Vavřince a svaté Máří Magdalény v Předmostí. Pětadvacátého a šestadvacátého je klasický nedělní program bohoslužeb - tedy čtyři dopolední mše a v osmnáct třicet večerní u svatého Vavřince. Přerované se také mohou těšit na výjimečný hudební zážitek. Na Štěpána přesně v 16 hodin se v kostele svatého Vavřince uskuteční koncert pěveckého sboru Vokál a pozvaných hostů, na kterém zazní Rybova vánoční mše.

Myslíte si, že v dnešní nepřehledné politické a společenské situaci mají Vánoce trochu jiný a možná i hlubší význam? Že si lidé více uvědomují význam rodiny a tradice?
Když se na to člověk dívá z hlediska společenské a politické situace, řekne si: Ano, sestavuje se vláda, jednání jsou napjatá. Osobně to ale úplně tak nevnímám. Ve srovnání s tradicí a vážností těch svátků se mi zdá, že jsou i tyto politické šarvátky nepodstatné. Ano, máme kolem té vlády určité pochybnosti, ale ani já sám nedokážu vyjmenovat všechny premiéry od roku 1989. Ať je tady jakákoliv vláda, za osm let si na ni možná nikdo ani nevzpomene. Vánoce jsou mnohem více osobním svátkem jednotlivce a rodiny. A co se týče politické situace - vždy byly nějaké problémy, krize, nespokojenost nebo rozdvojení společnosti, a do značné míry jsme si na to už zvykli. Zdá se mi, že si tím lidé nenechají Vánoce zkazit.

Jízda autem po Přerově mě vnitřně rozrušila

Co pro vás bylo nejvýznamnější zprávou letošního roku, která má přesah i do toho příštího?
Pro nás ve farnosti v Přerově byla největší událostí primiční Mše svatá našeho novokněze, který pochází z Dluhonic. Konala se 1. července v kostele svatého Vavřince a po řadě let máme kněze, který od nás pochází. Byla to krásná slavnost se vším všudy - se spoustou hostů a kněží.

A z hlediska dění v našem městě?
Je pravda, že jedna věc mě vždy překvapí. Naštěstí nejezdím autem každý den, ale před pár dny jsem musel jet zrovna v čase, který není pro Přerov moc šťastný. A jak jsem stál v těch kolonách, musím přiznat, že mě to vnitřně rozrušilo.

Je to sice možná až příliš světská otázka, ale jak vnímáte fakt, že dálnice D1 kolem Přerova dvacet let není, a teď do toho beznadějného čekání vstoupily Děti Země a blokují stavbu dál svými stížnostmi?
Pro mě je to neuvěřitelné, nepochopitelné a je úplným tajemstvím, že něco takového, jako je dálnice D1, není dosud hotové. Pro mě je velký problém dát to za vinu někomu konkrétnímu, protože se to nedaří už desítky let. Člověk vůbec nechápe, jak je něco takového možné, protože by si spíše řekl - dálnice D1 - to bude asi ta první, která bude hotová. A zatím to vypadá spíše tak, že bude tou poslední. Je těžké tomu rozumět.

Mít Vánoce jen čtyřiadvacátého je velká škoda

Štědrý den se nezadržitelně blíží. Jak jste ho prožíval jako dítě?
Naše Vánoce byly takové ty klasické křesťanské a samozřejmě, že nechyběla slavnostní večeře, dárky a kapr. Mám o mnoho let mladšího bratra a pamatuji si, že jsme pro něho chystali překvapení, a pak byli nadšení z toho, když přišel ke stromečku a užasle se na něj díval.

V čem by měl být podle vás hlubší smysl Vánoc? Je jejich kouzlo třeba i ve vzájemném setkávání?
Atmosféra, kterou zažívají lidé na půlnoční mši v kostele, dává Vánocům úplně jiný smysl. V rodině je to takový rodinný svátek, což je fajn. Když ale přijdete do kostela, tak vidíte, že mají svátky obrovský přesah. Že se to netýká jen mě, ale všech, a že je slavíme všichni. Navíc do kostela na Štědrý den často přijdou i lidé, kteří tam běžně nechodí. A najednou vidíme, že Vánoce máme všichni společné - celý národ. Když se ještě vrátím k Vánocům, jak probíhaly u nás, tak se chodilo také k příbuzným, a pak na mše i v následujících dnech. Bojím se, že už to tak dnes v řadě rodin nefunguje a Vánoce jsou pro mnohé jen čtyřiadvacátého večer, což je velká škoda.

Když hodnotíte ten letošní rok, jaký podle vás byl?
Sám za sebe jsem s tímto rokem spokojený. Společenská situace ale není dobrá, ať už se na to díváme z hlediska dění u nás doma nebo v Evropě, která je nešťastná odchodem Velké Británie z Evropské unie. A když posloucháte zprávy ze světa, tak těch dobrých moc není. Člověk vnímá spoustu toho negativního, ale ve chvíli, kdy jeho rodinný a osobní život funguje, tak je do určité míry obrněný vůči tomu, aby se nechal znechutit tím, co vidíme, že je ve společnosti špatně.

Obarvené svátky: snaha prožít aspoň něco pěkného

Funguje podle vás v dnešní době rodina z pohledu tradičních hodnot? A nejsou pro mnohé Vánoce jediným okamžikem, kdy se společně sejdou, a po nich zase převažuje nezájem a lhostejnost?
Vánoce vnímají lidé tak, že by měla být rodina pospolu. Přitom má ale často nějaké problémy a konflikty. Někdy je v těch v uvozovkách „moderních“ rodinách problém, co se vlastně rodinou myslí. Jestli bude dítě na Vánoce s rodinou otce, nebo s rodinou matky, protože jsou to dvě různé rodiny. Vztahy v dnešní době jsou tedy velice nešťastné. Lidé přesto chtějí, aby byly Vánoce pěkné. Pokud jsou ale v rodině celoročně spory a napětí, tak se to nepodaří buď vůbec, nebo se to daří tím způsobem, že je všechno tak trochu na sílu. Teď musíme být na sebe všichni hodní, teď se o ničem nesmí pořádně mluvit, protože bychom se zase pohádali, takže v tomto smyslu se bojím toho, že jsou Vánoce pro spoustu lidí tak trochu „obarvené svátky“ a nevyjadřují celoroční pohodu a celoroční dobré vztahy v rodině. Je to spíše snaha prožít spolu alespoň něco pěkného. Což není tak úplně špatné, ale hrozí napětí a někdy se stává, že jsou pak lidé o to více zklamaní z toho, co spolu vzájemně prožili, nebo spíše neprožili.

Lidé se tedy upínají k okamžiku, který se často ani nedostaví?
…nebo jen na chvíli. Dnešní společnost tradiční rodině nepřeje. A myslím si, že je to velká škoda. Tradiční rodina s tou jistotou vztahu a lásky otce a matky je docela podstatným výchozím bodem pro budoucí život dětí. Ve chvíli, kdy děti vyrůstají v nejistotě a nepřehledných vztazích, hrozí, že si tu vnitřní nejistotu odnášejí do dalšího života, a pak se to velice těžko dává do pořádku.

Co byste popřál lidem do nového roku? A s jakým očekáváním do něj vstupujete vy?
Aby dokázali více vidět to dobré ve všedních a obyčejných věcech. Ať se člověk tolik neupíná k tomu, že bude šťastný, když dopadnou dobře Vánoce, nebo bude zvolený či nezvolený ten či onen prezident. Podle mě je hodně důležité, abychom dokázali vidět hodnotu těch obyčejných věcí, které máme. Někdy jsou to běžné rodinné vztahy, ale také stabilita zaměstnání. Nebo i to, co máme v naší zemi - mír a klid. Ve spoustě zemí to samozřejmostí není. Lidé si ale na to dobré automaticky zvykají a hledají něco dalšího, což někdy bývá problém. Nebo je zasáhne, když se něco nepodaří. Já osobně bych tedy lidem popřál do nového roku právě tu větší schopnost radovat se ze všedních věcí, vidět krásu toho obyčejného, a pokud člověk tohle dokáže uvidět, tak má každý den něco, za co může být vděčný. A tím pádem může celý rok cítit radost ze života, který má.