Věrka Vybíralová se narodila v Přerově a žila tu do svých osmnácti let. Je talent od přírody, který naštěstí velmi brzy rozpoznali její učitelé. Po absolvování uměleckých škol se věnovala restaurování nábytku, studiu malby a fresek, ale i animaci a průmyslovému designu. Žila ve Zlíně a Brně a dnes má ateliér v Praze. Do Přerova se ráda vrací za svými rodiči a přáteli.

Více vědět se o ní začalo díky dynamické rychlokresbě, se kterou se objevila na televizní obrazovce v soutěži „Československo má talent“.

A protože se této netradiční disciplíně věnuje jako jediná v zemi, zařadili ji do Knihy současného umění očima Martina Fryče mezi sto nejzajímavějších a nesilnějších umělců v České republice.

Důležité je tělo, které za nás dýchá

„Jsem figuralista a miluji lidi v celistvé formě. Často se klade důraz na portréty a detaily, ale mým krédem je, že důležité je tělo, které za nás dýchá, nese nás a pohybuje se s námi,“ říká Věrka Vybíralová. Miluje lidi ve své přirozenosti - třeba, když jsou unavení nebo gestikulují.

„V poslední době mě naplňuje dělat velké formy, a proto také vznikla série monumentálních portrétů. I když je to kresebná technika, postupuji malířsky a vkládám vrstvy pastelů přes sebe tak, že působí jako malířská technika prostupování lazur,“ popisuje mladá umělkyně.

Největší inspirací jsou pro výtvarnici obyčejní lidé.

„Nekreslím známé tváře, protože by to bylo příliš prvoplánové. Obyčejní lidé mají tak pohnuté osudy, že je dobré na ně upozornit a vyzdvihnout je. Proto má výstava název Nepřehlédnutelní. Spojit celek pod nějaký název bylo hodně náročné, ale myslím si, že tento je důstojný, úderný a hlavně pravdivý. Moje zpracování i velikost, se kterou se peru, je také nepřehlédnutelná, stejně jako technika a forma,“ směje se. Portréty jsou totiž velké 2,20 x 3 metry.

Věrka Vybíralová už vytvořila monumentální portréty tatéra, hasiče, ale i námořníka nebo baletního mistra. „Tatér vznikal čtyři až pět hodin, námořník dokonce dva dny. Chci, aby všechna moje díla promlouvala k lidem. A proto se snažím o co největší osobitost, která vyžaduje čas,“ uzavírá.