Exkurze po přerovských podnicích, které byly ještě včera zahalené dýmem z cigaret, dala zákonodárcům jasnou odpověď.

Štamgasti? „Nas…at“.

Hospodští? Je to poslední hřebík do rakve našeho podnikání.

Ve vyhlášené přerovské restauraci Pivovar, kde se pořádají koncerty, to kolem druhé hodiny odpoledne zeje prázdnotou.

Posmutnělý číšník se dívá ke dveřím, ale nikdo nepřichází.

„Možná je to tím, že už není čas meníček,“ říká trochu omluvně.

Podívejte se, jak je tady smutno

U stolu sedí jediný člověk, a ten nemluví česky. Je z Moldávie. Rychle ale pochopí, na co se ho ptáme.

„Jsem kuřák, ale zákaz mi nevadí. U nás se kouří na každém rohu, nikdo nic neřeší,“ vysvětluje mladý muž, který se představuje jako Sorin Tarnovschi.

Na zahrádce Pivovaru se kouřilo vždycky. Jenže - protože je zastřešená, mají milovníci nikotinu utrum.

Na jejich tvářích je vidět, že jsou jako na trní.

„Podívejte se, jak je tady smutno. Jedu z práce a dal jsem si jedno pivo. Dám si ještě jedno a pojedu zase dál. Zapálím si ale až doma,“ krčí rameny jeden z hostů Vratislav Koláček.

Reakce? Byla bych hodně sprostá

Jak se zákaz líbí hostům, líčí bez příkras servírka.

„Byla bych asi hodně sprostá, kdybych to měla říct doslovně. Když někdo vykouří dvacku denně, tak mu to samozřejmě vadí. Takže lidi raději odejdou z hospody. K nám chodí hlavně mladí a jsou tu koncerty, takže pro nás takový zákaz znamená ušlý zisk. To stoprocentně!,“ dodává s důrazem.

Přicházíme do baru Lumír, kde to žije i přes noc non stop. Na první pohled se nic nezměnilo.

U automatů sedí tradiční osazenstvo, u baru popíjí s kyselým výrazem v obličeji pivo jeden z hostů. I jeho slovník na téma protikuřácký zákon zrovna nehýří spisovnými výrazy.

Když si chce zapálit, vyleze z okna a sedne si na parapet.

„Žádný zákaz jsem neporušil, jsem přece venku,“ směje se.

Po EET další rána

U Lumíra sice mají zahrádku, ale sedí tu tři lidé.

Konečně se nám podařilo najít alespoň jednoho člověka, kterému není zákaz kouření proti srsti. I když sám kouří.

„Dělal jsem dva roky na Slovensku a tam už to funguje, takže mi to nevadí. Když se ale bude míň kouřit, dostane stát míň do kasičky, ne?, “ netají se pochybnostmi Petr M.

Provozovatelé restaurací v centru města jsou přesvědčeni o tom, že se zákaz promítne do výše tržeb.

„Už kvůli EET hodně hospodských zkrachovalo a teď přijde další rána. Pokud si lidé nebudou moci v restauraci zapálit, tak zůstanou doma. Zatím je to první den, ale jsme zvědaví, co přijde o víkendu,“ vyjadřuje své obavy Aneta Hajdíková, servírka přerovské restaurace U radnice.

I tam mají naštěstí zahrádku.

Kde je ta svoboda?

V baru na Wilsonově ulici, který platí za vyhlášené „kuřácké doupě“ zkoušíme udělat pokus.

Jedna z nás si zapálí cigaretu. Když test, tak na vlastní kůži, říkáme si. Obsluha baru nás ale rychle odkáže do patřičných mezí.

„Dnes už jsem jednoho chlapa upozorňovala, že se to nesmí,“ říká razantně obsluha baru.

V tomto podniku jsou na protikuřácký zákon dobře připraveni. Cedule o zákazu kouření jsou nejen na dveřích, ale i na stěnách. Nedají se přehlédnout.

V baru se rozproudí vášnivá debata. Jeden z mužů si přeje být vyfocen s cigaretou v ruce na památku, druhý apeluje na lidská práva v demokratické společnosti. „Kde je ta svoboda? Tak kde?,“ ptá se rozhořčeně.

Z pivem a cigárem dětem na očích

Zajímavý pohled na věc má jeden ze štamgastů hospody U Velblouda. Vadí mu, že ho vidí s pivem a cigaretou v ruce děti, které si hrají na nedalekém hřišti.

„Tady je školka a kousek dál dětské hřiště. Bylo lepší, když jsme byli zalezlí uvnitř. Takto budeme více na očích a děcka nás uvidí, jak kouříme a pijeme. To pro ně není zrovna dobrý příklad,“ přiznává sebekriticky.

Určitě jsou v Přerově lidé, které protikuřácký zákon potěšil. Ale my jsme na žádného nenarazily. Ale možná jsme lovily ve špatných vodách.