Atmosféru toho, jak prožívali obyvatelé Přerova vznik samostatného státu v roce 1918 přiblížil primátor města Petr Vrána. „Už čtrnáctého října se lidé z Přerova a okolních vesnic sešli na demonstraci, kde volali po samostatnosti. Informace o prohlášení samostatného státu československého byly do města doručeny telegraficky ve večerních hodinách,“ popsal.

Tehdejší starosta města Matouš Havránek dal hned 29. října brzy ráno text telegramu vytisknout na velké plakáty, které byly vylepeny po celém Přerově.

„Z písemných vzpomínek pamětníků víme, jaká vlastenecká nálada tehdy ve městě panovala. Lidé strhávali z průčelí budov symboly Rakousko-Uherska, krejčí měli plné ruce práce s šitím praporů. Ve městě vládlo nadšení,“ dodal.

Starostův první náměstek tehdy přišel s návrhem, aby se Dolní náměstí přejmenovalo na Masarykovo, Ferdinandova ulice na Wilsonovu, náměstí Na Loučkách na náměstí Svobody a navrhl i zřízení Masarykovy veřejné knihovny. „Přerov ovládlo nadšení, které do té doby nemělo obdoby ani srovnání,“ zmínil přerovský primátor.

Zástupci vedení města a spolků se po skončení vzpomínkového shromáždění vydali také k pomníku významného legionáře Jana Gayera. Tento přerovský rodák proslul v bitvě u Lipjag svým hrdinstvím - přestože byl zasažen kulometnou dávkou do obou nohou, odmítl pomoc svých vojáků a posílal je dál do útoku se slovy: „Nechte mě tu a jděte! Žeňte tu svoloč!“.

Zpráva o tom, že byl Jan Gayer zraněn, se roznesla po celé bitevní linii - a vojáky vyburcovala k vítěznému tažení proti bolševikům. „Jan Gayer zemřel na následky zranění v nemocnici 7. června 1918,“ přiblížil ředitel Státního okresního archivu v Přerově Jiří Lapáček. Přerovského hrdinu pohřbili do společné mohyly na hřbitově v ruské Samaře. Ještě před svou smrtí projevil přání, aby byl jeho popel převezen do vlasti. Toto přání se bohužel nepodařilo splnit.