Hauková zemřela 30. října ve věku 88 let. Byla jednou ze sedmi přerovských signatářů Charty 77 a stala se i členkou mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International.

Pocházela ze slavné literární rodiny – její otec byl redaktorem tehdejšího vlivného periodika – časopisu Přerovský Obzor. Sestra Jiřina Hauková se zase zapsala do dějin české literatury jako významná básnířka.

Díky výchově v rodině s kulturní a demokratickou tradicí se Květoslava Hauková nemohla smířit s totalitou v naší zemi. V padesátých letech byla za své protikomunistické postoje pronásledována a musela několikrát odejít ze zaměstnání.

Od roku 1982 začala psát samizdaty svého švagra Jindřicha Chalupeckého, a poté pro svou sestru Jiřinu. Pomáhala lidem, pronásledovaným totalitním režimem tak, že ve svém domě zařídila dva volné pokoje k jejich přechodnému úkrytu.

Na pohřbu Květoslavy Haukové se sešli zakladatelé Občanského fóra v Přerově v listopadu 1989 – ředitelka kina Alena Šišková, nebo disident Vladimír Hučín. Dostavili se i zástupci Konfederace politických vězňů.

„Květa Hauková mě v kritické chvíli ukryla před Státní bezpečností. Riskovala, i když věděla, že jsem měl u sebe zbraň. Byla to velká osobnost,“ vzpomněl přerovský disident Vladimír Hučín.

„Znali jsme se už od školních let, i když více s oběma jejími sestrami – básnířkou Jiřinou a Olgou, která hrála divadlo v Brně. Haukovi byli v Přerově váženou rodinou, před druhou světovou válkou, za války i po ní,“ dodala po skončení smutečního obřadu jednadevadesátiletá Jana Ratiborská z Přerova.