Přerov žil tři dny jazzem. Tady jsou největší pecky

Přerov se stal na tři dny Mekkou světového jazzu. Kdo nevěří, ať tam běží. Ale až za rok, kdy věhlasný Československý jazzový festival oslaví padesát let své existence.

Den první

Všem návštěvníkům prvního festivalového dne udělala neuvěřitelnou radost letošní příloha vytištěného programu.

„Přinutil jsem Aleše Bendu, aby dal dohromady seznam všech účastníků, kteří během uplynulých ročníků v Přerově hráli. Začíná rokem 1993," směje se ředitel festivalu Rudolf Neuls.

Pročítáme dlouhý soupis. John Scofield – 1999, Bill Cobham – 2000, Jack van Poll trio – 2006, Richard Bona – 2007. A spousta jiných zvučných jmen.

Za dobu svého trvání si festival vybudoval takové renomé, že vystupovat na něm si považují i ti nejlepší.

Do pomyslné „síně slávy" se zapisuje i čtvrteční koncert čerstvých držitelů Grammy v kategorii rhythm´n´ blues – americké kapely Snarky Puppy.

Snarky Puppy a Ondřej Ruml. Autor: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová

Slaví obrovské úspěchy po celém světě – v Americe, Evropě, Austrálii, ale i Asii. Na svém evropském turné má jediný koncert v České republice, a ten je právě v Přerově. Když začne kapela hrát, vypukne v sále hotové šílenství.

Do Přerova přijeli kvůli „nerudným, vztekajícím se štěňatům", jak zní doslovný překlad názvu skupiny, mladí fanoušci z celé republiky. Ti si některá sóla odkřičí a odžijí spolu se svými idoly.

Je to neuvěřitelný přenos energie, o který se tato osmičlenná parta sympaťáků ze Spojených států postará. Jazz nové generace nechtějí diváci pustit z pódia. Několikrát se vracejí zpět a přidávají.

Nutno dodat, že pro konzervativnější posluchače byl výjimečným zážitkem i zpěvák Ondřej Ruml, který festival zahajoval jazzově upravenými skladbami Ježka, Voskovce a Wericha. Dal naplno vyznít vážnosti textů.

„Tak, kam se poděl můj doposud dokonalý zrak? Na všem leží neproniknutelně modrý mrak. Tmavomodrý mrak". Nadčasový text, který přesně vystihuje pocity dnešních lidí.

Den druhý

Nabitý program druhého festivalového dne zahajuje obnovené seskupení Sága rodu SHQ.

Zkušení hudebníci rozehrávají jazzové standardy a sál nadšeně aplauduje. Na srazu jubilantů, jak trefně kapelu pojmenovává Aleš Benda, hrají sedmdesátník Josef Vejvoda, pětasedmdesátníci Karel Růžička a Jiří Válek a osmdesátník Svatobor Macák. Po koncertě potkáváme v zákulisí „skoro Přerováka" Jiřího Válka.

„Vyrůstal jsem v Kokorách a do Přerova kdysi chodil do hudebky. Už jsem tady nebyl snad padesát let," prozrazuje spokojeně hudebník. „Dnes to bylo výborný, vstřícní lidé a plný sál," hodnotí.

Sága rodu SHQ a Sarah McKenzie. Autor: DENÍK/Iva Najďonovová

Po krátkém občerstvení ovládne jeviště australský zázrak Sarah McKenzie.

Je štěstí, že festival v Přerově stihla.

„Zastavili nás na hranicích a mysleli, že má kytarista falešný pas. Strávili jsme pěkně dlouhou dobu přesvědčováním, že je to ve skutečnosti skvělý jazzový hudebník, kterého opravdu potřebujeme," směje se u historky, na kterou asi dlouho nezapomene.

Její bezprostřednost, čistý hlas a přesná hra na piano připomíná loňskou hvězdu Lailu Biali. Při zpívaných sólech, pouze za doprovodu kontrabasu si Sarah McKenzie získává všechny do jednoho.

Závěr pátečního večera patří legendě a žijícímu obyvateli Síně slávy Ronu Carterovi.

Kvartetu Foursight svým nakažlivým smíchem dominuje Rolando Morales za perkusovými nástroji. Vytahuje jeden nástroj za druhým, triangl střídá bubínek či kravský zvon.

Sál Městského domu burácí, hodinová ručička se přehoupla do druhého dne a lidé se vestoje loučí s americkými hudebníky. Nezbývá, než se těšit na další jazzový večer.

Ron Carter. Autor: DENÍK/Iva Najďonovová a Petra Poláková-Uvírová

Den třetí

K jistotám přerovského jazzového festivalu patří květinová výzdoba na podiu, se kterou každoročně zápasí každý fotograf. Uhýbáme před ní, nakláníme se, přebíháme z místa na místo, ale není to nic platné. Květiny jsou vždy neomylně v každém záběru.

Nezapomenutelným zážitkem je zase pohled do šaten a zákulisí festivalu. Američtí jazzmani na vás nevrhají zlé pohledy, když je vyfotíte, nebo požádáte o rozhovor.

Jednoduše jsou tu pro vás. Smějí se, vtipkují, užívají si naplno atmosféry.

Fourplay na Čs. jazzovém festivalu v Přerově. Autor: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová, Iva Najďonovová

Potkáváme na chodbě legendárního jazzového bubeníka Harvey Masona, který to za chvíli rozbalí na podiu s jazzovou partou Fourplay.

Přestože jde za chvíli hrát, ochotně odpovídá na všechny naše otázky.

„Dnes večer hrajeme starší věci z našeho předchozího alba, ale i songy z nového alba Silver, které jsme vydali k našemu pětadvacátému výročí. Tento rok slavíme, společné hraní si pořád užíváme, protože hudba se stále mění, vyvíjí se," říká nadšeně.

Když jeho kolega a kytarista Chuck Loeb s úsměvem poklepe na hodinky, jen na nás omluvně mrkne, už musí jít. Přecházíme do sálu a sledujeme mimořádnou hudební souhrou čtyř jazzmanů, kteří se nemusejí představovat.

Duší projektu je pianista Bob James, kterého kromě už zmiňovaných hudebních es doprovází také fenomenální baskytarista Nathan East.

Snivé pasáže, o které se postará jeho zpěv, přecházejí do divokých kytarových sól a rytmické exhibice.

Když se kapela na podiu loučí, spolu s ní odchází i letošní jazzový festival. Lidé opět aplaudují vestoje a moderátor Aleš Benda nečekaně přináší muzikantům na podium něco na zahřátí.

Odcházejí a znovu se vracejí zpět do sálu. Nikdo se nechce s festivalem rozloučit. Byl to jeden z nejpovedenějších ročníků posledních let.