Kliknutím zvětšíte„Tato tragédie nám připomíná, že musíme udělat všechno pro to, aby se historie už nikdy neopakovala. Je třeba vnímat celý historický kontext a fakt, že se krutá válka po skončení odrazila i v teroru na německých obyvatelích,“ řekl německý velvyslanec Christoph Israng, který v pátek položil kytici u pomníku obětem na městském hřbitově a uctil památku zavražděných i u kříže na Švédských šancích.
„Považujeme za výjimečné, že se v Přerově hromadná poprava 267 zavražděných karpatských Němců každý rok připomíná. Je to základ pro oboustranné porozumění mezi Čechy a Němci v dnešní Evropě. Jsme vděční, že se na tyto oběti nezapomíná,“ poznamenal.
Letos bez účasti příbuzných
Pietní akt se letos poprvé po letech konal bez účasti příbuzných obětí ze slovenské Dobšiné, kteří každý rok pokládají květiny u památníku na městském hřbitově. Kvůli opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru nedorazili ani zástupci německých spolků.
„Spolkům jsme alespoň zaslali dopis a vyjádřili lítost, že se vzpomínková akce nemůže uskutečnit ve stejném rozsahu jako v minulých letech,“ zmínil primátor města Petr Měřínský (ANO).
Přerov se snaží postupně provádět úpravy pietních míst - před dvěma lety byl na kopci na Švédských šancích vysvěcen kovaný kříž Jiřího Jurdy ml., který má tuto tragickou událost připomínat. Opravou prošel i památník obětem na městském hřbitově.
Největší poválečná odplata s malou pozorností
Fakta o hrůzném činu už třicet let shromažďuje historik František Hýbl, který získal za svou snahu významné ocenění - prezident Spolkové republiky Německo mu propůjčil Kříž za zásluhy.
Podařilo se mu najít místo na hřbitově v Olomouci - Neředíně, kde byly uloženy zpopelněné ostatky zavražděných žen a dětí, a zorganizovat jejich převoz na přerovský hřbitov. Pietně pak byly uloženy do hrobu, ve kterém jsou pochovány mužské oběti masakru.
„Zjištěné skutečnosti se staly součástí publikace, věnované tomuto tématu. Podařilo se mi třeba zjistit, že jeden ze strůjců masakru - Bedřich Smetana - zemřel před třemi lety na Novém Zélandu. Pouhý den poté, co na Švédských šancích zabili 267 žen, dětí a starců, zastřelili a okradli také 90 maďarských skautů ve věku 13 až 17 let ve slovenské Petržalce,“ zmínil nové poznatky.
„Jen mě mrzí, že přestože se jednalo o největší poválečnou odplatu vůči Němcům v naší zemi, není tomuto tématu u příležitosti tak významného výročí věnován prostor ve veřejnoprávních médiích,“ dodal František Hýbl.
Masakr na Švédských šancích
Tragédie se odehrála měsíc po skončení druhé světové války. Karpatští Němci ze Slovenska, Maďaři a Slováci se vraceli 18. června 1945 zpět domů. Vlaku, ve kterém cestovali, si na nádraží všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nechali je vyvléct z vagonů a dovlekli na kopec nad Přerovem. Rozhodující roli tehdy sehrál důstojník Karol Pazúr, který tvrdil, že jsou v transportu příslušníci SS, zodpovědní za válečná zvěrstva. Sestavil popravčí četu, a ta dostala povel zastřelit gestapáky.
Samozvaný mstitel navštívil ještě ten den Místní národní výbor v Lověšicích a vyžádal si silné chlapy k vykopání hromadného hrobu. Dvacet sedm mužů muselo až do jedné hodiny ráno hloubit jámu - a pak nastal čas kruté odplaty.
Lidé z transportu, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli vysvléct do spodního prádla a odevzdat svým vrahům peníze, šperky, vkladní knížky i doklady. Pak byli kulkou do týla nemilosrdně popraveni. Pamětníci vzpomínali na muže a ženy, kteří prosili a modlili se k Bohu, na děti, které hystericky plakaly. Nikdo ale nedostal šanci - žádná ze sto dvaceti žen, žádný z dvaasedmdesáti mužů, žádné z pětasedmdesáti dětí. Nejmladší oběti bylo šest měsíců. Akt pomsty skončil 19. června krátce před půl pátou ráno, kdy byl hrob o velikosti 17x2x2 metry plný mrtvých těl. O tragédii se za totality nesmělo mluvit - hlavní strůjce masakru Karol Pazúr nebyl nikdy potrestán.
61
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
