V době největšího rozkvětu byznysu s lidskou chudobou žilo v ubytovnách na sedm stovek lidí, z nichž drtivá většina byla závislá pouze na sociálních dávkách. Nebyli to jen místní, do Přerova se stěhovali lidé z různých koutů republiky - nejčastěji z Ostravska.

Zřejmě nejvíce se v této souvislosti mluvilo o romském podnikateli Pavlu Mirgovi, který provozoval ubytovny v Tovární a Dluhonské ulici. Lazaret v Dluhonské, do kterého svážel lidi z léčeben dlouhodobě nemocných z celé republiky, pobíral na ně tučné dávky od státu a oni zde žili v otřesných hygienických podmínkách, je naštěstí minulostí.

„Podle našich informací už Pavel Mirga na území města Přerova nevyvíjí žádnou činnost a jeho aktivity se přesunuly do Moravskoslezského kraje. Není ale jediný, kdo ukončil provoz - každý rok se zavírají v průměru dvě ubytovny,“ řekla Romana Pospíšilová, vedoucí odboru sociálních věcí a školství přerovského magistrátu.

Zdemolována byla kontroverzní ubytovna Chemik, která se stala trnem v oku obyvatelů panelového domu v ulici Velké Novosady, ale skončily i některé další - například ubytovna pro bezdomovce u výstaviště.

Koncem loňského roku vyklidili prostory i obyvatelé ubytovny v objektu v Kojetínské ulici, kterému se neřekne jinak, než „Bílý dům“. V minulosti se zde totiž nacházelo administrativní sídlo vedení Přerovských strojíren. V objektu teď probíhají stavební úpravy.

Vzpomínka na "lazaret hrůzy" a stěhování ubytovny v Dluhonské ulici

Pomohly bezdoplatkové zóny

Důvody, proč provozovatelé postupně opouštějí kdysi lukrativní byznys s lidskou chudobou, jsou dva.

„Významnou roli sehrálo opatření obecné povahy a fakt, že jsou ubytovny v lokalitách s bezdoplatkovou zónou.

Dalším důvodem jsou i hygienické požadavky na provoz ubytoven. Dáváme podněty kontrolním orgánům kvůli dodržování provozního řádu, schváleného krajskou hygienou,“ vysvětlila.

Bezdoplatková zóna platí v některých ulicích v sociálně vyloučených lokalitách a vymezuje čtvrti, v nichž se dařilo provozovatelům ubytoven.

Noví nájemníci, kteří pobírají doplatek na bydlení, se nyní nemohou nastěhovat do domů v Husově, Škodově, Tovačovské, Kojetínské, Tovární a Dluhonské ulici.

Seznam lokalit se rozšířil i o ulice v centru města - Wilsonovu, Kratochvílovu či Masarykovo náměstí.

„Zvažujeme i další rozšíření bezdoplatkové zóny - tentokrát na konkrétní objekty, kde jsou problémy s nepřizpůsobivými. Jedná se o dům na Žerotínově náměstí vedle Úřadu práce, ale v reakci na podněty občanů i objekt v Bratrské ulici, kde dochází často k zásahům policie,“ řekl náměstek přerovského primátora Petr Kouba (ODS).

V ubytovnách dnes žije na 265 lidí

V přerovských ubytovnách žije v současné době na 265 lidí, což je o 7,7 procent méně oproti předchozímu stavu.

Nevíce lidí odešlo z ubytovny v Kojetínské, a to 27, nejvýraznější nárůst naopak zaznamenal Azylový dům pro matky s dětmi v ulici 9. května, kde přibylo deset lidí.

„Důležitá je i skutečnost, že klesá počet mimopřerovských osob v těchto zařízeních. V současné době je jich na 108,“ doplnila Romana Pospíšilová.

Některé přerovské ubytovny nabízejí standardní vybavení, jiné jsou na tom ale hůře.

Například během šetření sociálních pracovníků magistrátu vyšlo najevo, že se někde vytápí pouze elektrickými přímotopy, protože chybí kotel, a záchody jsou na společné chodbě, jinde mají na patře kuchyň s veškerým vybavením a hostům je k dispozici i prádelna.

Šest tisíc za pokoj

A cena za pokoj? Nejméně zaplatí ženy v Azylovém domě pro matky s dětmi - samotná žena hradí za pokoj 2 700 korun, za dvě osoby se platí 4 200 korun a za tři 5 700 korun.

„Cena většinou závisí na počtu ubytovaných v jedné místnosti,“ upřesnila Romana Pospíšilová.

V klasické sociální ubytovně hradí jednotlivec za pokoj od 4,5 do 6 tisíc korun.