Novou publikaci historika Jiřího Lapáčka, jež má alespoň částečně splatit dluh zapomenutému rodákovi, pokřtil primátor města Vladimír Puchalský přerovským pivem. Mokem, jenž patřil ke Gayerově oblíbeným. Na Gayerových slavnostech, jejichž součástí byla i výstava na nádvoří zámku, se ale sešla jen hrstka lidí.

„Jan Gayer je známou osobností, ale lidé v dnešní době nemají velký zájem o tuto kapitolu dějin. Je to dáno i tím, že se o ní v minulosti příliš nemluvilo,“ řekl Lukáš Kotek, předseda Československé obce legionářské Jana Gayera v Přerově.

Z farmáře se stal voják

Jan Gayer se narodil v Mostní ulici do rodiny ředitele městských úřadů. V rodném městě absolvoval vyšší hospodářskou školu a působil jako hospodářský odborník. Z Přerova se odstěhoval v roce 1904 a v roce 1912 odcestoval do Jižní Ameriky, kde založil spolu s bratry dobře prosperující farmu.

Společně se pak rozhodli, že k sobě přestěhují i matku, pro kterou se Jan vypravil v létě roku 1914. Vyhlášení první světové války ho zastihlo v Přerově a z farmáře se stal ze dne na den voják.

Jako rakouský občan musel narukovat a bojoval na ruské frontě, kde byl zraněn a v červnu 1915 zajat. Po ročním pobytu v ruském zajateckém táboře se přihlásil do Československých legií.

„V září roku 1917 byl převelen k nově vzniklému 4. střeleckému pluku Prokopa Velikého, zpočátku jako velitel 1. praporu, který se pod jeho velením vyznamenal při ústupu z haličského bojiště,“ vylíčil historik Jiří Lapáček.

Počátkem června 1918 se 4. pluk nacházel při postupu Povolžím ve stanici Tomylovo. Zde se bolševici opevnili s cílem bránit stanici Lipjagy, a tím přístup k Samaře.

Žeňte tu svoloč!

V bitvě u Lipjag proslul Jan Gayer svým hrdinstvím - přestože byl zasažen kulometnou dávkou do obou nohou, odmítl pomoc svých vojáků a posílal je dál do útoku se slovy: „Nechte mě tu a jděte! Žeňte tu svoloč!“.

Zpráva o tom, že byl Jan Gayer zraněn, se roznesla po celé bitevní linii - a vojáky vyburcovala k vítěznému tažení proti bolševikům. Jan Gayer zemřel na následky zranění v nemocnici 7. června 1918.

Přerovského hrdinu pohřbili do společné mohyly na hřbitově v ruské Samaře. Ještě před svou smrtí projevil přání, aby byl jeho popel převezen do vlasti.

„Toto vroucí přání se ale bohužel dosud nepodařilo realizovat,“ uzavřel Petr Sehnálek z Muzea Komenského v Přerově.