Ve městě bylo postaveno několik barikád. Toto povstání se však neobešlo bez následků. Jednadvacet účastníků povstání bylo popraveno na vojenské střelnicí v Lazcích u Olomouce.

Jejich památku uctili ve čtvrtek zástupci přerovského magistrátu a dalších organizací. „Když kolem poledne 1. května oznámil přerovský městský rozhlas z budovy radnice ústy nezjištěného hlasatele konec války, kapitulaci Německa a obnovení Československé republiky, bralo to obyvatelstvo jako „úřední“ potvrzení svých očekávání a málokdo o této zprávě zpočátku zapochyboval.

Okamžitě došlo ke shromažďování obyvatel před radnicí na dnešním náměstí TGM, před budovou okresního úřadu ve Smetanově ulici a na jiných místech města Přerova. Lidé dávali najevo radost z konce okupace, zpívala se československá hymna, docházelo k likvidaci německých nápisů a vyvěšování československých vlajek,“ připomněl události, k nímž došlo před 64 let, historik Pavel Kopeček z Přerova.

Zpráva o situaci v Přerově dorazila do štábu 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky a byla předána i vyšším velitelstvím Rudé armády. Možnost pomoci povstalcům zvenčí byly ale v dané situaci mizivé. Ke střetům s německými vojáky docházelo v různých částech města, dokladem je dodnes řada pamětních desek se jmény obětí.

„Mimořádně dramaticky proběhly události 1. května na přerovském železničním nádraží. Skupiny železničních zaměstnanců převzaly kontrolu nad jednotlivými nádražními skupinami i nad železničním mostem přes Bečvu a podařilo se jim odzbrojit velké množství německých a maďarských vojáků. Ale i tady se situace postupně zkomplikovala a došlo k tvrdým ozbrojeným střetnutím, které si vyžádaly minimálně čtrnáct lidských životů,“ uvedl historik Kopeček.

Němci získali opět kontrolu nad městem a 2. května v 17 hodin byl vynesen rozsudek smrti nad jednadvaceti zatčenými osobami. Odsouzení byli ve večerních hodinách téhož dne převezeni na vojenskou střelnici v Olomouci – Lazcích, kde byli zastřeleni a pohřbeni v hromadném hrobu.

Na Přerovské povstání vzpomíná dnes dvaaosmdesátiletý Vilém Hlavsa z Předmostí: „Když se v Předmostí rozkřiklo, že v Přerově je povstání, měli jsme se s kamarády dostavit do Ztracené ulice ke známému odbojáři. Ale ještě než jsme přišli k jeho domu, potkali jsme německého vojáka na kole. Bez odporu se nechal odzbrojit a já jsem tak získal pistoli, se kterou jsem bojoval na Želatovské ulici, vedle sovětského partyzána Volodi Sedycha. Oba jsme byli zraněni a Voloďa později následkům svého zranění podlehl.“