Přerov se přenesl do období normalizace

Oprýskaný šedivý panelák, krabičky zubní pasty Fluora a starý gramofon Tesla, který, jak hlásá reklama, přece „zná celý svět“. Ale také dlažba s nápisem „Rusa ani květinou neuhodíš“ a unikátní snímky Přerova ze srpnové okupace v roce 1968.

Druhá část výstavy Stoletá republika aneb Příběh jednoho města, která začala ve čtvrtek v Muzeu Komenského, na sebe strhává pozornost. Mnozí lidé se díky ní vrátili do dětství, kdy zdobily obývací pokoje našich bytů vyšívané dečky a porcelánová socha jelena.

Aby byla výpověď doby co nejautentičtější, zpestřily zahájení výstavy písničky ze šedesátých a sedmdesátých let v podání tria muzikantů, kteří návštěvníkům během celé vernisáže hráli na chodbě. Druhá část výstavy Stoletá republika nemá být jen pohledem do našich obýváků a retro ohlédnutím, ale snaží se přiblížit nejvýznamnější okamžiky Přerova v letech 1948 až 1992.

V Přerově vzniknou nové sociální byty

„Atmosféru doby navodí nejen velké množství exponátů, ale i velkoformátové fotografie a různé interaktivní prvky. Nezmapovali jsme jen politické události, ale věnujeme se i běžnému životu obyvatel,“ řekl kurátor výstavy Petr Sehnálek.

Lidé tak nahlédnou do kuchyně či obývacího pokoje ze šedesátých let a mohou si zavzpomínat i na výrobky tehdejších továren - kufry z Kazeta nebo konzervy ze Severomoravských drůbežářských závodů.

„Předměty pocházejí nejen z našeho muzea, ale i ze zápůjček různých institucí - například Poštovního muzea nebo Technického muzea v Brně. Řadu předmětů poskytli i soukromí sběratelé a některé jsme získali i z Muzea v Prosenicích,“ upřesnil Petr Sehnálek.

Podle něj tvoří významnou část výstavy dopad historických událostí na život obyvatel - znárodnění, ale i srpnové okupace v roce 1968. Návštěvníci ale mohou usednout i do školní lavice z osmdesátých let, nebo se podívat, jak v Přerově probíhala sametová revoluce v listopadu 1989.

Rozestavěná D1 z Lipníku už připomíná dálnici. Podívejte se, jak šel čas

Z okouzlujícího města les paneláků

Přerov se od padesátých let minulého století změnil k nepoznání - z nádherného města s prosperujícími živnostníky a továrnami se díky necitlivým stavebním zásahům stalo město paneláků, z nichž se mnohé nacházejí dokonce v centru. Je jedním z mála měst v republice, kde se likvidovalo a ničilo v takovém rozsahu.

„V padesátých letech byla zahájena koncepce státní podpory těžkého průmyslu, což pro město znamenalo budování Přerovských strojíren. A ty potřebovaly získat zaměstnance - lidé, kteří po znárodnění přišli o své živnosti, byli tedy povinně směřováni do těžkého průmyslu,“ vysvětlil.

Aby mohl stát zaměstnance ubytovat, začala ve velkém výstavba panelových sídlišť.

„V rámci sanace zmizely zástavby starších domů v ulicích Velká Dlážka, Šířava nebo Trávník. Zásah do tradiční podoby Přerova byl největší až v osmdesátých letech, kdy vznikla sídliště přímo v centru města - v Palackého nebo Kozlovské ulici,“ upřesnil. I to je rarita.

Atmosféru srpnové okupace v roce 1968 navodí nejen historické fotografie, ale i dokumenty z té doby.

„Zajímavé jsou zápisy z jednání představitelů města s důstojníky sovětské okupační armády. Je z nich patrné, že se okupantům nepodvolili a rezolutně zastávají svá stanoviska. Například tehdejší předseda Městského národního výboru Karel Rosmus na své nekompromisní jednání později doplatil v normalizačních čistkách,“ uzavřel Petr Sehnálek.