Rudá armáda dorazila do města až 8. května. Tedy týden poté, co při tvrdých pouličních bojích umírali lidé – nejen v centru města, ale také u nádraží. Na střelnici v olomouckých Lazcích bylo 2. května popraveno 21 Přerovanů. Na rozkaz K. H. Franka, kterému připadala odplata Němců za nevydařené povstání málo krvavá.

Jen šestnáct? To je skandál!

Když se ptal telefonicky šéfa přerovského gestapa, kolik lidí bylo zadrženo v souvislosti s pučem, rozzuřil se. „Jen šestnáct? To je skandál. Načež spílal a vytýkal gestapu neschopnost udržet v Přerově pořádek," uvádí ve svém svědectví tehdejší zaměstnankyně telefonní ústředny Ludmila Koplíková.

Pak začalo zatýkání, kruté výslechy, mučení a popravy. „Za chvíli po rozmluvě bylo slyšet, jak po ulicích jezdí auto. Byla to hrozná noc. A nejhorší bylo, že jsme nemohli ničemu zabránit a nikomu pomoci," dodala v závěru své výpovědi telefonistka.

Oslavy konce války měly tedy v Přerově trpkou pachuť – zatímco v jiných městech se slavilo, v Přerově se krátce po osvobození konala tryzna za zemřelé, probíhala identifikace obětí. Truchlilo celé město. Z olomouckých Lazcí byla převezena těla popravených, aby byla 14. května 1945 důstojně pochována v parku Michalov.

Přestože historici, ale i někteří očití svědci událostí označují povstání za spontánní a živelné, bylo bezpochyby zásadní pro další vývoj událostí v naší zemi.

„Velitel partyzánů 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova V. Herman uvedl, že se toto vystoupení proti Němcům stalo inspirací pro vedoucí představitele povstání v Praze 5. května 1945, kteří byli o protiněmeckém vzdoru Přerovanů informováni od vlakových poštovních čet," konstatoval historik František Hýbl.

Během Přerovského povstání padlo v ulicích osm bojovníků, na nádraží zemřelo sedmnáct železničářů a čtyři sovětští partyzáni. Dvacet osob bylo zraněno a více než sto mužů zatčeno.

K trestu smrti bylo vybráno 22 lidí, jeden z nich – obchodník Josef Beneš – zemřel na následky mučení ještě během přesunu do nákladního auta. Jeho tělo Němci hodili do Bečvy.

„Povstání mělo nepochybně velký vliv na demoralizaci německé armády v prostoru východní a střední Moravy. Jen v Přerově se všech 1 500 příslušníků německé posádky bez odporu vzdalo a odevzdalo zbraně," doplnil František Hýbl.

Osvobození Rudou armádou přišlo až 8. května

Přestože už byl osud Německa zpečetěn, zanechali po sobě nacisté při ústupu z města hotovou spoušť. „Tehdy mi bylo tak čtrnáct, patnáct let, ale pamatuji si, že Němci 8. května na ústupu vyhodili do povětří všechny mosty ve městě, aby tak zpomalili útok Rusů. Stihl se opravit jen železniční most a na něm jsme tehdy seděli a mávali osvoboditelům," vzpomínal před lety jeden z pamětníků Bohumil Domanský. Nenávratně zničen byl i slavný Tyršův most.

Podle očitých svědků událostí přijeli osvoboditelé do Přerova od Želatovic. Dobový tisk Naše Haná tehdy líčil slavnostní přivítání rudoarmějců 18. armády u přerovské sokolovny těmito slovy:

„Chlebem a solí byl uvítán ruský poručík Olinovič na motorce J. Smrčky. Krajíc chleba zabalil do bílého šátku a prohlásil, že si jej uschová jako talisman," píše se v novinách.

Přerované na něj rádi vzpomínali, protože to byl první příslušník Rudé armády, který vstoupil na půdu našeho města se zprávou o osvobození.

Přestože byl tehdy ještě dítě, atmosféru konce války si vybavuje i jednaosmdesá­tiletý Vladimír Hladík z Přerova.

„Po Němcích tady zbyly barikády, které byly udělány z klád, aby byl Přerov špatně průjezdný pro tanky a podobně. To nás jako kluky velice zajímalo, tak jsme po tom lozili," řekl. Rusové podle něj přijeli do Přerova jen s malými koňmi a na vozech – byli zaprášení a špinaví.

„Oproti německé armádě to byl rozdíl, Němci byli fešáci, když to tak musím říct. Nebylo to sice tak veselé, ale slavilo se a ženské tancovaly," dodal.

Obyvatelé města se sešli před šestou hodinou večer na Masarykově náměstí a vzdali hold Rudé armádě. „Poté bylo přečteno sestavení Okresního národního výboru s předsedou Bohumilem Šídou, který po zahrání fanfár z Libuše pronesl slavnostní projev," zmínil ředitel Státního okresního archivu v Přerově Jiří Lapáček.

Následujícího dne se v 9 hodin opět zaplnilo náměstí a kapitán Kočerženko přečetl shromážděným obyvatelům prohlášení o bezpodmínečné kapitulaci Německa a o ukončení druhé světové války. Předal město československým státním a vojenským orgánům. Prvním vojenským velitelem města se stal major Popov.