Šťastný smích a potlesk dětí ve chvíli, kdy se z píšťalky stane zvonek - nebo naopak. Čím více toho maňásek poplete, tím větší je nadšení nejmenších diváků. Klasické loutkové divadlo má dnes v silné konkurenci dobrodružných filmů a počítačových animací čím dál těžší pozici. Jak ale ukázala celostátní přehlídka sokolských loutkových divadel v Přerově, děti dodnes baví.

Nejmenší diváci mohli od pátku do neděle zhlédnout představení desítky souborů z různých koutů republiky - od Chrudimi přes Vyškov až po Bzenec či Velké Popovice. Zatímco kamenná divadla preferují klasické marionety, ta menší vystačí s maňásky.

„Každé loutkové divadlo má jiný charakter. My pracujeme s loutkami stejně jako naši předchůdci za první republiky - jeden ji vodí, druhý mluví. Pokud je tedy loutek osm, herců šestnáct. V chrudimském souboru hrají jen dva a dělají pohádky s maňásky, které děti vždy rozesmějí,“ popsala principálka Přerovského Kašpárku Marie Veřmiřovská.

Na celostátní přehlídce nechyběli ani zajímaví hosté, se kterými Přerov dlouhodobě spolupracuje. Například Jaroslav Vidlař, který vodí maňáska Františka, jehož znají děti z České televize, Matěj Kopecký nebo Jan Müller. Ten, jak sám přiznal, strávil řadu let jako spolutvůrce po boku známých postaviček Pata a Mata.

„Žil jsem s nimi šestnáct let v jedné místnosti,“ přiznal se smíchem a dodal, že zaujmout v dnešní době dětské diváky je čím dál těžší. I z toho důvodu podle něj začal zanikat klasický loutkový film.

„Divadlo je oproti moderním médiím těžkopádné. Je hrozně těžké vymyslet nejen dobrý příběh, který by děti zaujal, ale aby byl technicky a výtvarně zajímavý a vtáhl je do děje,“ poznamenal.

Dříve podle něj stačilo, když se uprostřed představení nečekaně zjevil čert a malí návštěvníci se bavili. „Teď jsou ale zvyklí na akční a rychle se měnící scény, ve kterých se pořád něco děje,“ řekl.

Přerovský Kašpárek - domácí scéna sokolského divadla - je výjimečný v tom, že pořádá setkání ochotníků každý rok. V lichých letech se na celostátní přehlídce střídají soubory ze sokolských amatérských divadel, v těch sudých se konají takzvané Loutkářské letnice.

„Letos se k přehlídce přidává i obnovená soutěž s postupem na loutkářskou Chrudim pod záštitou ministerstva kultury,“ doplnila Marie Veřmiřovská.

Hlavní postavička domácího souboru - Přerovský Kašpárek - prošla podle principálky v minulosti vývojem. Ze spíše zlomyslné figurky se stal za první republiky dobrák, který jde až do dnešních dní dětem příkladem.

„Každý maskot má svůj vývoj a musí se mu pořád dávat nějaká jiná a novější tvář,“ shrnul Pavel Mašek, který vytvořil nejen postavičku Kašpárka, ale i další loutky pro přerovské divadlo.

„Kolik jsem jich vytvořil, už se ani nedá spočítat. Začal s tím tatínek v roce 1968 a my pokračujeme v tradici od devadesátých let. Spousta loutek se opravovala po povodních, ale vznikaly i nové,“ zmínil.

Principálka Marie Veřmiřovská vzpomněla na přehlídce i přerovskou rodačku Zuzanu Skalníkovou, která propůjčila hlas známé postavičce Mufa ze Studia Kamarád.

„Před pár týdny nás zastihla velmi smutná zpráva, že ve věku šedesáti devíti let zemřela. Po maturitě na zdejším gymnáziu vystudovala loutkářskou DAMU v Praze a zapsala se do povědomí oblíbených dětských pořadů. Byla i skvělou výtvarnicí. Ve studentských letech začínala právě v našem loutkovém divadle,“ uzavřela Marie Veřmiřovská.