Vedení podniku přitom nepřipouští, že by výpary byly zdraví škodlivé. „Stěžujeme si na zápach, který nám způsobuje zdravotní potíže. Odpovědní lidé z Prechezy ale stížnosti odrážejí tím, že nic zdraví škodlivého do vzduchu nevypouštějí. Dělají si z nás srandu, když mám už třetí den z jejich výparů spálený krk?“ ptá se Přerovan Jan Zahrádka.

Problém je v tom, že podnik není povinen pachové koncentrace měřit – a své právo využívá. Nejbližší stanice na měření kvality ovzduší je od Prechezy vzdálená asi 2 kilometry. A tam se navíc pachové látky ani neměří.

Lidé žijící v těsné blízkosti podniku ale dostávají přímý zásah dráždivého zápachu. Jenže své tvrzení nemají jak dokázat. Případem, kdy Precheza v noci z úterý na středu málem udusila agresivním zápachem půlku města, se včera začala zabývat Česká inspekce životního prostředí, jejíž zástupci podnik navštívili.

Výsledek šetření ale ještě není znám. Přerovany se snaží chránit před nepříznivým vlivem chemických látek i lidé z ochrany ovzduší přerovského magistrátu. I pro ně je to ale boj s větrnými mlýny. Dokud totiž zákony dovolují chemičce, aby se chovala jako stát ve státě, mohou mít jen jakýsi poradní hlas.

„Chceme prosadit, aby se zápach měřil přímo na hranici Prechezy, ale nemáme k tomu zákonné páky,“ konstatuje Jaroslav Čagánek z odboru životního prostředí města.

Podle dalšího z úředníků se dá předpokládat, že až v následujících měsících chemička zvýší výrobu kyseliny sírové, dojde k navýšení emisí plynných škodlivin do ovzduší. „Je pravděpodobné, že se pak budou podobné situace - jako v noci z úterý na středu, kdy bylo město zamořeno silným zápachem - znovu a častěji opakovat,“ sdělil Jan Zona z magistrátu.

Roční objem výroby kyseliny sírové se v Precheze ze stávajících 140 tisíc tun zvýší na 185 tisíc tun. „Ve svém vyjádření pro Ministerstvo životního prostředí jsme vyslovili požadavek na provedení monitoringu formou měření zápachu technologického pozadí před povolením akce a po uvedení do provozu,“ uvedl Jaroslav Čagánek.

Vedoucí útvaru životního prostředí přerovské Prechezy Petr Tolar se ale na toto téma odmítl bavit s odkazem na veřejně dostupné informace. „Nic vám neřeknu,“ reagoval na dotaz, jaký vliv bude mít větší produkce kyseliny sírové na Přerov.

Lidé ale obavy o svou budoucnost neskrývají. „Za komunistů alespoň chemička své chyby uznávala. Pamatuji si, že někdy v sedmdesátých letech měla dokonce fond, z něhož lidem uhrazovala újmy. Takže když mně kyselina rozleptala punčocháče, tak jsem si jen vyplnila formulář a chemička mi to proplatila,“ vzpomněla Jana Staňkovská z Přerova.