Co by Aneta Langerová přála lidem v roce 2018? „Aby se v tom příštím roce cítili lépe, byli sebevědomější a spokojení v životě.“

Jak jste jako malé dítě prožívala Vánoce?
Vánoce pro mě byly vždycky plné překvapení, protože máma s tátou měli dárky ukryté po skříních a my se v té době jako děti strašně rádi zapojovali do domácích prací. Což samozřejmě mělo svůj důvod. Ráda jsem uklízela a nosila vyžehlené prádlo do skříně, protože jsem tam pokaždé něco objevila a „vyštrachala“ předem. Pak jsem samozřejmě dělala, jako že nic nevím. Už odmalička jsem tedy věděla, že ten Ježíšek asi existovat nebude, a odmalička jsem věděla, kam dárky máma schovává.

Věřila jste na Ježíška?
Moc dlouho ne. Mám starší sourozence, a ti se to přede mnou snažili různě tajit, ale moc jim to nešlo - protože byli v té době také ještě dětmi.


Který vánoční dárek vám udělal největší radost?
To si pamatuji přesně. Když jsem poprvé dostala svou mini hifi věž, takže už jsem neměla toho malého „jezevčíka“, ale opravdovou hifi věž s bedničkami, na které bylo možné nahrávat z kazety na kazetu. To bylo úplně úchvatné, protože jsem tam měla i CD přehrávač, což byla v té době velikánská bomba, a málokdo něco takového měl. Strašně dlouho jsem si přála, abych si mohla pouštět hudbu, a zároveň si všechno nahrávat, protože k tomu byl i mikrofon. Už to tedy nebyl takový ten chrastící jezevčík, už to bylo něco kvalitnějšího. Nahrávala jsem si kytary, harmoniky a zpěvy.

Takže jste hudebně povýšila…
Ano, velmi mi to technologicky pomohlo. (smích)

Pouštěli jsme po potůčku skořápky

Dodržovaly se vás doma na Štědrý den tradiční zvyky, jako třeba lití olova nebo krájení jablka?
Olovo jsme doma někdy lili, abychom viděli budoucnost, a pouštěli jsme i skořápky po potůčku u nás v Říčanech. Zpívaly se i koledy a na Štědrý den jsme měli takovou tu slavnostnější večeři, na které jsme se všichni společně sešli.

Předpokládám, že na stole nechyběl kapr s bramborovým salátem…
To ano, ale já jsem už odmalička vegetarián. Nevím, z jakého důvodu mi to bylo v životě odepřeno, ale prostě to tak mám a maso k životu nepotřebuji. Máma mi tedy vždycky udělala k večeři bramborovou kaši a k tomu smaženou placičku.

Jak prožíváte adventní čas dnes? Kromě toho, že jste právě v těchto dnech na turné…
Párkrát už to v posledních letech bylo i tak, že jsme dohráli třiadvacátého v noci, a pak se do rána sedělo, protože byl Štědrý den a měli jsme volno. Přímo Štědrý den jsem tedy někdy s rodinou ani nestrávila. Tím, že máme v rodině hodně dětí - od bratra i sestry, ale většinou Vánoce trávíme společně, nebo se potkáme na večeři. Jsme tam kvůli dětem a rádi se vidíme jako rodina.

Odpočiňte si a neblázněte

Co byste popřála lidem do Nového roku?
Čtu teď zajímavou knížku, která je o bylinkách, tradicích a ročních obdobích. A zrovna dnes jsem si četla, co pro člověka znamená zima. Je to návrat k sobě samému a zhodnocení toho, co člověk dělá. Aby se, až přijde jaro, zrodil novější a v uvozovkách zase o trochu „lepší“ člověk. A tak bych lidem přála, aby se jim to, pokud se sami k sobě vracejí, vydařilo. Aby se v tom příštím roce cítili zase lépe, byli sebevědomější a spokojení v životě. Souvisí to i s přírodou - aby se nebáli jít zpátky k sobě, odpočinout si a nebláznit. Nedělat zbytečně aktivity, které by si mohl člověk nechat na letní měsíce.

S turné Na Radosti slavíte úspěchy a vaše koncerty jsou beznadějně vyprodané. Jak projekt vznikl?
Turné Na Radosti jedeme už třetím rokem a různě ho obměňujeme. Stále se ale týká hlavně naší poslední desky. Natočili jsme z něj i DVD, protože je to přece jen velmi specifický a výjimečný čas, když se něco podaří, a vy můžete jezdit s CD téměř tři roky v kuse, a lidi to mají pořád rádi. Za to jsem asi nejvděčnější. Koncert v Přerově je předposlední Na Radosti a v příštím roce už pojedeme klasické festivaly a koncerty. Vzpomínat na turné pro mě ale bude dojemné.

Proč právě „Na Radosti“?
Na Radosti je místo na Šumavě - samota, kde dříve stával jen statek, a dnes je tam jen fontánka, malá kaplička a socha Panny Marie. Je to kouzelné místo hluboko v lesích. Dříve tu býval vojenský prostor, takže je všechno zdevastované, ale postupně se obnovuje. Bydlí tu jedni starousedlíci, je tam kaplička, ale jinak - nikde nikdo. Vymýšleli jsme v tomto zapomenutém kraji naši desku Na Radosti a šumavská krajina nás natolik inspirovala, že jsme jí za to chtěli poděkovat.