Uplynulo 15 let od katastrofální povodně, která zasáhla i vaši obec. Jak na tuto událost vzpomínáte?

Když jsem byl někde přítomen debaty na téma průběhu povodně, tak jsem při vzpomínce na tyto události několikrát vyslovil názor, že řada našich lidí měla při této živelné pohromě velké štěstí, že k překvapivému zaplavení obce velkou vodou došlo ráno po rozednění, tedy za bílého dne. Nedošlo tak k žádné chaotické situaci. Podařilo se tehdy zorganizovat tu nejdůležitější věc, kterou byla evakuace obyvatel z nejvíce postižených lokalit do bezpečí. Většinou byli převáženi do budovy místní školy, nebo našli přechodné bydliště u příbuzných a známých v méně postižených částech obce. Nedovedu si představit a raději nedomýšlím, jak by se situace vyvíjela v noci, tedy za naprosté tmy po zcela jistém přerušení dodávky elektrického proudu. Do sousední obce Troubky přišla první záplavová vlna právě v noci a ty tragické následky, které to mělo, jsou všeobecně známy.

Co byla největší komplikace v obci a jak probíhala pomoc lidem?

Za velmi krátkou dobu se ukázalo, že pro obyvatele bude velmi nebezpečné zůstávat v zaplavených domech, které byly postaveny z nepálených cihel, takzvaných vepřáků. V nich se totiž začaly již po několika hodinách objevovat trhliny způsobené podmáčením a následně začaly některé části těchto domů padat. Je pochopitelné, že bylo obtížné lidi vyzývat, aby kvůli své bezpečnosti opustili své domovy, které vypadaly v pořádku. Z preventivních důvodů tedy během dne opakovaně vjížděly do zaplavených ulic nákladní automobily a traktory. Osádky těchto dobrovolných záchranářů sledovaly situaci, postupně sváželi lidi do bezpečí a sdělovali občanům potřebné informace. Kde to bylo možné, tak pomáhaly také se záchranou majetku a domácích zvířat.

close Ulice Ke Mlýnu v obci Vlkoš byla po povodních v roce 1997 výrazně obnovena. V současné době tam stojí řada nových rodinných domů. zoom_in

Ulice Ke Mlýnu v obci Vlkoš byla po povodních v roce 1997 výrazně obnovena. V současné době tam stojí řada nových rodinných domů.

Byl jste v té době již zapojen do veřejného života v obci a podílel se tak na organizaci a řízení záchranných prací?

V té době jsem vykonával také funkci starosty, ale v místní tělocvičné jednotě Sokol. V majetku této organizace je budova sokolovny a přilehlé venkovní sportoviště, které byly při povodni rovněž zaplaveny. Povodeň na sokolovně napáchala velké škody a zcela zničila povrch hřiště. Až po týdnu, kdy již došlo k opadnutí vody, jsem se poprvé odvážil do sokolovny vstoupit. Když jsem viděl, v jakém katastrofálním stavu jsou vnitřní prostory, tak mne jako první napadla myšlenka, že tu budovu již nikdo nebude schopen opravit a že sokolovna již nikdy nebude sloužit svému účelu. Voda podemlela podlahu hlavního sálu, která se propadla, a byly zničeny kotle a rozvody ústředního vytápění, včetně veškerého vnitřního vybavení. Navíc bylo všechno zalito vysokou vrstvou silně zapáchajícího bahna. Na řízení záchranných prací v obci jsem se ale nepodílel. Vzhledem k tomu, že náš rodinný dům nebyl přímo povodní zasažen, pomáhali jsme od počátku povodně se záchrannou majetku a domácího zvířectva v domě mého otce, bratra a poté tam, kde bylo třeba.

Jak hodnotíte s odstupem času pomoc lidem ze strany tehdejšího vedení obce v souvislosti s tím, že v této pozici sám dnes pracujete?

Velmi kladně. Oceňuji práci všech, kteří tehdy řídili a organizovali záchrannou činnost v obci. Je nutno si uvědomit, že všichni obyvatelé, včetně tehdejšího vedení obce, se během několika hodin dostali do takové krizové situace, se kterou nikdo neměl žádnou zkušenost a kterou nikdo neočekával a nezažil. Neexistovaly žádné výstražné systémy, povodňové plány a bylo přerušeno veškeré spojení s okolím. Navíc řada lidí měla také zatopené své domy, značné škody na majetku, a přesto společně s dalšími dobrovolníky dokázali organizovat několik dní pomoc stovkám lidí v celé obci. V té době se také prokázala funkčnost místní jednotky sboru dobrovolných hasičů. Byla to první a dlouho jediná organizovaná záchranná složka, kterou měl starosta okamžitě k dispozici. Zdejší hasiči byli schopni okamžitě zahájit záchranné práce v nejvíce ohrožených lokalitách. Vybavuje se mi také obětavá práce členek místní skupiny Českého červeného kříže, které poskytovaly zdravotní služby a pomáhaly s organizací výdeje dovážené balené pitné vody a potravinové pomoci. Je jen dobře, že tato skupina v obci působí aktivně dodnes.

Jak ovlivnila tato živelná pohroma život lidí a rozvoj obce v následujících letech?

Řadě lidí změnila tato událost zcela od základů jejich život. Někteří starší občané, kteří přišli o své domy z důvodu nutné demolice, již nové nestavěli. Odstěhovali se a většina z nich již zůstala natrvalo v domovech důchodců a do obce se již nevrátili. Na těchto místech tak zůstaly nezastavěné proluky. Ve většině případů byly na stavebních parcelách po provedených demolicích vystavěny nové domy. Přes všechnu tehdejší finanční pomoc od státu, charity a dalších organizací, si lidé museli na financování stavby nových domů brát půjčky, které splácí dodnes. Obecní zastupitelstvo pak například v roce 1998 udělalo správné rozhodnutí, když po dokončení plynofikace začalo pracovat na projektu výstavby nové kanalizace. Čtyři roky po povodni tak byly položeny hlavní trasy kanalizace včetně zprovoznění dvou nových čistíren odpadních vod. Pro obyvatele obce to však bylo velmi zatěžující, protože se od povodní v roce 1997 museli dlouhou dobu pohybovat v rozkopaných ulicích. Jsem také rád, že se budova sokolovny, o které jsem se zmiňoval, podařila během několika let opravit a proměnila se tak v centrum nejen sportovního, ale také kulturního dění v obci. Navíc v ní přibylo pět nových plynových kotlů, které jsem před lety převzal v Praze darem od Nadace Olgy Havlové.