Dnes už profesionální rozhodčí s úsměvem vzpomíná na své začátky.Petr Caletka

„Jako každý jiný sudí jsem nejdřív fotbal hrál. K pískání mě nikdo nepřivedl, jednoho dne jsem si sám řekl, že bych to mohl vyzkoušet. Poprvé jsem řídil utkání v roce 2004," vysvětluje Petr Caletka. Přitom ale zůstal aktivním hráčem, tři roky obě aktivity kloubil dohromady.

Úspěšně zvládl první rok, který považuje za nejtěžší.

„Posuzování zákroků je něco jiného než hraní. Fotbalistů je jedenáct, případná chyba se v týmu může zachránit. Rozhodčí je ale jen jeden a v centru pozornosti. Stává se hromosvodem jak pro hráče, tak pro diváky. Je to nevděčná role a získat si respekt není jednoduché," popisuje Caletka prvotní obtíže. Za nejdůležitější schopnosti považuje objektivitu, přesnost a být ve správný čas na správném místě.

Sezona 2006/2007 byla pro Petra zlomová. Zúčastnil se tehdy vzdělávacího programu, kde se setkal poprvé s profesionály.

„Byla to velká motivace. Tehdy jsem se rozhodl pověsit hraní na hřebík a plně se věnovat práci rozhodčího," svěřuje se Petr Caletka. Úspěšně prošel všemi soutěžemi a před dvěma lety se dostal až na nominační listinu rozhodčích pro první a druhou ligu, zatím jako asistent.

Pískání považuje nejenom za svůj koníček, nýbrž za životní styl, kterému podřizuje vše ostatní.

„Rozhodčí to nikdy nemůže dělat jenom pro peníze, to je spíš bonus. Když jako začínající sudí jedete na zápas dorostu, za který dostanete sto dvacet korun, vynadají vám tam a polijí vás pivem, tak se vám to jenom kvůli penězům nevyplatí," komentuje Caletka, pro kterého je ovšem emotivnost zápasů jedním z důvodů, proč se fotbalu věnuje.

Nevadí mu náročný životní styl ani nutná pravidelná fyzická i teoretická příprava, která zabírá hodně času.

„Rozhodčího nikdo nenutí, aby chodil trénovat, jako nutí trenér hráče. Proto musí mít svůj vnitřní motor, který ho pohání a žene dál, aby se učil z vlastních chyb a nezastavil se na jednom místě. Musí si budovat pověst, protože pověst je to jediné, co rozhodčí má," uzavírá profesionální rozhodčí Petr Caletka. (mav)

Autor: Martina Vrtělová