Podle šéfa životního prostředí přerovského magistrátu Pavla Juliše není ani dnes situace jiná a úředníci hříšníky prakticky nemají šanci postihnout. Jak stará je vlastně metoda měření škodlivosti kouře, který vychází z komínů domů? Neměří se škodlivost, ale tmavost kouře, a tato metoda je známá nejméně dvacet let.

ROZHOVOR

To se do dnešního dne nepodařilo vymyslet nic přesnějšího a zároveň méně pracného?

Zákon nám neumožňuje použít jinou než takzvanou Ringelmannovu metodu, s jejíž pomocí ale může meměřit jen tmavost kouře. Metodou se ale nedá zjistit spalování řady nebezpečných látek a odpadů, při kterých se vyvíjejí zdravotně závadné nebo zapáchající látky, není-li to spojeno s černým kouřem. Přitom třeba při spalování některých plastů vzniká kouř žluté barvy.

Má tedy vůbec přerovský magistrát nějaké páky, jak zasáhnout proti majitelům rodinných domů, kteří při spalování produkují do ovzduší škodliviny?

Samozřejmě máme pořád k dispozici zmíněnou Ringelmannovu metodu, ale znamená to mít možnost okamžitě reagovat na případná oznámení občanů. Pracovníci odboru životního prostředí bohužel nejsou schopni fyzicky zkontrolovat, co všechno lidé dávají do kotle.

Narážíme pořád na stejný problém – nemůžeme zasáhnout do soukromí občanů tím, že přijdeme k nim domů zkontrolovat, čím topí. To zákon o ochraně ovzduší neumožňuje. Aby pracovníci magistrátu zjistili, co vychází z komínů, musí vyvinout docela namáhavou činnost. Počkat si na dobré povětrnostní podmínky, opakovat měření zhruba třicetkrát.

Máte na podobné procházky do přírody se šablonou v ruce čas? Kolik lidí je na tuto práci vyčleněno?

Je to docela pracné amy mámena odboru jen dva zaměstnance, kteří toto měření ovládají. Hlavní problém je v tom, že tmavost kouře je možné stanovit pouze na základě třiceti odečtů v půlminutových intervalech – zabere to tedy dost času.

Myslím, že zejména v malých obcích je v podstatě nemožné takové měření personálně zajistit.

Považujete za rozumný návrh šéfa Strany zelených Martina Bursíka, aby lidé dostávali peníze za to, když přestanou topit uhlím?

Pokud by to mělo být formou jednorázové dotace při přechodu na ekologická paliva, takovou zkušenost už máme z devadesátých let. Tehdy lidé dostávali takzvanou „kotlíkovou dotaci“, a dnes celá řada z nich znovu topí uhlím.

Určitě má smysl zatížit cenu uhlí výraznou ekologickou daní, ale pokud by za tuto cenu měly nakupovat i centrální zdroje tepla, například teplárna, bylo by toto opatření kontraproduktivní. Jejich odběratelé by se snažili nacházet levnější způsoby vytápění a vznikaly by tak další zdroje znečištění.

Nutí lidi vůbec něco k tomu, aby se chovali ekologicky?

Aby tomu tak bylo, musela by v terénu působit permanentně jakási enviromentální policie, která by na to dohlédla. Podle mého je problém i v tom, že mnozí občané ve snaze ušetřit za poplatek za svoz komunálního odpadu tímto odpadem raději přitápějí do kotle.

Výsledkem je, že se topí prakticky vším, co hoří. Od plastových hraček přes materiál z dřevotřísky až po hit posledních let - okenní rámy. Když se odpadu majitelé zbaví tímto způsobem, jsou pak osvobozeni od poplatku.

V Přerově naštěstí nejsou občané k takovém chování motivováni, neboť platí jednotný poplatek bez ohledu na množství vyprodukovaného odpadu.

V jaké míře se podílejí majitelé rodinných domů na celkovém znečištění ovzduší ve městě?

Na¨celkové produkci emisí se malé zdroje znečištění, což jsou hlavně bytové a rodinné domy, podílejí zhruba ze čtyřiceti procent. To se týká především zimních měsíců.

Ve skutečnosti je ale jejich podíl na znečištění ovzduší menší, protože velká část škodlivin se do ovzduší dostává opakovaným vířením prachu vlivem dopravy.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK:

Lidé chtějí ušetřit, topí vším, co hoří

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z PŘEROVSKA

Moje PřerovskoSportKulturaPodnikáníČerná kronika