V říjnu letošního roku navíc spatřila světlo světa kniha, která popisuje její příběh. Sepsané zážitky, průběh léčby či seznámení s diagnózou, to i mnoho dalšího nabízí v devíti silných kapitolách kniha Kdo bojuje, vyhrává. Jak se pacientce v remisi psala kniha, která ji myšlenkami vracela zpět do nelehkého období? I na to jsme se usměvavé maminky zeptali.

Kdy vůbec vznikla myšlenka napsat o svém boji se zákeřnou rakovinou knihu?
V minulém roce v létě jsem začala psát blog, kam jsem neustále přidávala texty o tom, jak jezdím na kontroly, jaké jsou výsledky nejrůznějších testů, jakou mám diagnózu nebo to, jak probíhá těhotenství. Docela rychle bylo v blogu strašně moc aktivních lidí. Asi po měsíci se mi ozvali z jednoho pražského nakladatelství s tím, že je můj blog zaujal a jestli jsem nepřemýšlela nad tím, že bych napsala knihu. Mě psaní velmi baví, proto jsem neváhala ani minutu.

Jak dlouho trvalo sepsat takto silný příběh, momentálně jste zdravá, vracely se vám u psaní špatné vzpomínky?
Psaní mi zabralo přibližně půlroku. Psala jsem po večerech. Naštěstí jsem měla svůj diář, kam jsem si během celé léčby zapisovala, co se který den stalo. Byla jsem až překvapená, jak jsem se dokázala rozepsat. U kapitoly o ozařování jsem musela popsat všech třiatřicet dní, kdy jsem tuto léčbu podstoupila – to bylo opravdu těžké, vracely se mi nepříjemné vzpomínky. Párkrát jsem se psaním musela i přestat, protože jsem neměla sílu pokračovat dál.

Kniha je v prodeji teprve chvíli, máte přesto již zpětnou vazbu?
Řekla bych, že zájem je veliký. Zatím nemám v ruce přesná čísla, ale lidé, kteří četli můj blog mi neustále posílají fotografie s knihou. Je zvláštní pocit, když se jde „obyčejný“ člověk podívat do knihkupectví, a uvidí tam svoji knihu. Hodně lidí mi také psalo, jestli bude mít kniha pokračování. Až jsem se sama přistihla, že vymýšlím název případného pokračování (smích).

A bude tedy nějaké pokračování?
Kdyby přišla nabídka…

Váš blog jistě sledovali také jiní lidé s onkologickým onemocněním, je kniha věnována i jim?
Hodně těchto pacientů mi napsalo, že je moje kniha takzvaně nakopla. To je pro mě velké zadostiučinění, protože za tímto účelem jsem knihu i blog psala. Když jsem byla nemocná, tak jsem měla po celou dobu léčby posedlost vyhledávat lidi, kteří se uzdravili. Strašně moc jsem potřebovala slyšet, že někdo tento nelehký boj zvládl. Vím, že mě to motivovalo dál bojovat. Doufám tedy, že kniha také motivuje onkologické pacienty k boji.