Ať už je pravda kdekoliv, určitě není dobře, že celá situace přerostla městu přes hlavu. Radnice varuje lidi, aby v době konání pochodu nevycházeli ven nebo si přeparkovali auta, stojí-li poblíž plánované trasy.

Snaha varovat občany před možným nebezpečím je sice chvályhodná, ale nelze se zbavit dojmu, že celá situace došla příliš daleko. Podle názoru magistrátu není možné akci zakázat, protože zákon umožňuje zkoumat pouze deklarovaný účel, což je v tomto případě Pochod proti rasismu.

Pokud by byl tento názor správný, stačilo by neonacistům pokaždé pojmenovat akce například Výlet za krásami Přerovska, Setkání k uctění památky obětí zemětřesení na Kamčatce nebo Besídka žáků zvláštní školy. Nikdo jim předem nemůže dokázat, že pravým důvodem jejich setkání je podněcování rasové nesnášenlivosti.

Naopak kritici z řad občanské iniciativy pod názvem V Přerově neonacisty nechceme po magistrátu chtějí, aby celý pochod rozpustili ihned po jeho začátku, a nabízejí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který na konci roku 2007 řešil podobný problém. Tehdy se jednalo o pochod k výročí Křišťálové noci, který měl projít Židovským městem v Praze. Oficiální název tenkrát zněl Proti účasti ČR na okupaci Iráku.

V rozsudku se píše, že zákaz shromáždění sice nelze odůvodnit pouze odkazem na osobu svolavatele, a to ani, pokud by se jednalo o osobu přináležející k extremistickým skupinám. Avšak přidají-li se k popsaným charakteristikám daných osob další skutečnosti, jako např. datum (den blízký výročí tzv. Křišťálové noci) a místo konání shromáždění (blízkost synagog), může být již důvod pro zákaz shromáždění dán.

„V této souvislosti není udržitelný názor, podle nějž musí správní orgán vycházet pouze z oznámeného účelu shromáždění. Zkušenost ukazuje, že subjekty, jejichž cíle jsou v rozporu se základními principy demokracie, neodhalují tyto cíle dříve než při jejich realizaci. Formálně oznámený účel shromáždění pak jistě může skrývat cíle a záměry, které se liší od těch proklamovaných,“ stojí doslova v rozsudku.

Z pozvánek na pochod Přerovem je jasné, co je pravým důvodem shromáždění. Slova o „cikánském etniku, které si po staletí vývoje vyvinulo reflex parazita, a které vyniká schopností nalézt slabé místo ve zdravém organismu“ mluví za vše.

Tyto pozvánky se však objevily až po třídenní zákonné lhůtě, ve které mohlo město pochod zakázat. Zdá se tak, že jediné, co může Přerov udělat, je pochod rozpustit ihned po jeho zahájení. Pokud to neudělá, je jeho povinností celou situaci monitorovat a pochod rozpustit až v případě, že někdo skutečně zákon poruší.

I to může být účinný postup, avšak pouze za předpokladu, že je uplatňován s co možná největší mírou důslednosti. Jakákoli benevolence totiž zvedá neonacistům sebevědomí a dává jim (bohužel oprávněný) pocit vlastní nezranitelnosti, která je vede k ještě větší aktivitě.

Ať tak či tak, do Přerova mají namířeno stovky policistů, náklady na celou akci se vyšplhají do statisíců, které zaplatíme my všichni. Skutečně se celá situace nedala vyřešit lépe? Odpověď na tuto otázku rozhodně není jednoduchá, avšak je naší povinností nepřestat ji hledat.

Martin Kovalčík, pracovník společnosti Člověk v tísni