Na bazénu v Přerově pracují celkem čtyři plavčíci. „Hlídáme jedno vnitřní a tři venkovní stanoviště, na kterých se střídáme pravidelně každou půlhodinu. Do dvou hodin jsme na bazéně ve třech, poté jsme až do zavírací doby v plném nasazení, protože tu bývá nejvíce lidí," říká.
Když panuje tropické počasí, chrání se slunečníky a doplňují pravidelně tekutiny. Nesmí se na slunci „přehřát" a ztratit pozornost. „Vždycky si taky odpočineme vevnitř, kde je příjemně díky klimatizaci. Každý si pomáhá různě. Já osobně, když už to nemůžu vydržet, tak si stoupnu pod sprchu a pustím na sebe chvíli studenou vodu," vysvětluje.
Na bazénu dochází nejčastěji většinou jen k drobným úrazům – odřeninám nebo pořezáním. Někdy však dojde i na vyražené zuby. „Lidé nerespektují provozní řád. Například skákají s rozběhem nebo jezdí po skluzavce hlavou dopředu. Mohou si tak třeba rozbít hlavu nebo přijít o zub. Vyskytují se tu i vosy, takže občas dojde k tomu, že někoho bodnou," upřesňuje.
Podle jeho slov se plavčíci snaží hlavně vše ukočírovat tak, aby nedošlo k žádnému neštěstí.
„S lidmi je to někdy těžké. S některými se dá domluvit úplně normálně, s jinými ne. Občas musíme zavolat i ochranku," dodává.
Osobně zasahoval na bazénu u několika epileptických záchvatů i u srdečních a mozkových příhod. Často k nim dochází v páře, protože lidé špatně odhadnou dobu, jakou můžou strávit v parní komoře. „Nedávno jsme tady měli jednu starší paní, které nebylo dobře. Zabalili jsme ji do studeného ručníku a dávali ji napít. Až se jí udělalo lépe, doprovodila ji kamáradka domů," popisuje.
Všichni plavčíci musí mít platnou licenci. Absolvují zkoušky z plavání, ve kterých se posuzuje například způsob vytažení tonoucích nebo orientace ve vodě. „Musíme umět dostat člověka na břeh takovým způsobem, aby nedošlo k jeho úrazu o hranu bazénu. Ve zdravotnické části nám pak ověřují vědomosti v oblasti první pomoci," uzavírá.
