Uceleně se jí ve své publikaci s názvem „Tovačov v období protektorátu“ zabývá historik Státního okresního archivu v Přerově Petr Jirák.

„I sedmdesát sedm let od konce nejstrašnějšího válečného konfliktu je potřeba tyto události připomínat,“ říká Petr Jirák.

Letošní připomínka výročí konce druhé světové války má v souvislosti s děním na Ukrajině trochu jiný rozměr. Když se vrátíme do minulosti, jak probíhala okupace Tovačova v březnu 1939?

Motorizované hlídky německé armády obsadily 16. března 1939 radnici a poštovní úřad v centru města. Druhý den odpoledne přijelo do Tovačova rozhlasové auto s příslušníky organizace SA, kteří po městě vylepili červené plakáty a špatnou češtinou vyzývali občany, aby v hotelu U tří králů navštívili kinematografické představení. Pro neúčast obyvatel ale film nebyl promítán. Od 26. března do poloviny dubna 1939 byl ve škole a na zámku umístěn menší počet německých vojáků.

Byly za války v Tovačově nějaké německé úřady?

Na začátku července 1939 provedli němečtí okupanti zábor velkostatku i jeho centra, tedy zámku. Brzy na něm zřídila olomoucká obvodová úřadovna Pozemkového úřadu sídlo vrchní správy. Na zámku úřadovali němečtí komisaři - vnucení správci, kteří vykonávali kolonizační politiku. V

Tovačově i jeho širším okolí byly přidělovány statky některých českých zemědělců německým osídlencům, většinou etnickým Němcům z Balkánu. Na zámku byla zřízena i poradna pro tyto německé kolonisty a od listopadu 1942 zde také pobývaly německé dívky z Říšské pracovní služby.

Podařilo se vám zmapovat i případy kolaborace místních obyvatel s Němci?

Činnost takzvaných zelených hákových křížů, nebezpečné kolaborantské organizace, kterou založil politický dobrodruh a rodák z Uhřičic František Mlčoch, byla v Tovačově zcela marginální. Vyhlášeným kolaborantem byl za okupace Heřman Colledani, rodák z místní části Annín. Už před válkou byl opakovaně trestán za menší přestupky a v roce 1939 odešel dobrovolně pracovat do Německa.

Když se v lednu roku 1942 vrátil domů, začal pracovat jako závodní stráž v olomoucké továrně Letov. V Tovačově udal několik spoluobčanů, nerozuměl si ani s německým komisařem Siebertem. Po válce byl Colledani odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Olomouci k trestu smrti. Rozsudek byl ale vynesen v jeho nepřítomnosti, protože o měsíc dříve - 3. července 1946 - utekl z vyšetřovací vazby, a to během prací na obnově mostu za Kojetínem. V roce 1967 zemřel ve Spolkové republice Německo.

Kdo patřil k nejvýznamnějším účastníkům protinacistického odboje ve městě?

Příslušníků odboje z Tovačova bylo přirozeně více. Na prvním místě to byl kamnář a hrnčíř Bohumil Venclík - nadšený Sokol, jenž se zapojil do přerovské organizace Obrany národa. Po jejím rozbití nebyl zatčen, protože se Němci nedozvěděli o jeho odbojové činnosti. V prosinci roku 1943 byl ale zatčen spolu s manželkou a synem. Kvůli podpoře, kterou poskytli kojetínskému odbojáři Rajmundu Navrátilovi, byl Venclík spolu s ním a dalšími dvěma

muži 26. května roku 1944 popraven gilotinou na Pankráci. Venclíkova žena a syn válku přežili. Významným odbojářem byl také Jiří Kozák, který byl zapojen do ilegální okresní organizace KSČ na Kojetínsku. Jeho život se uzavřel 12. srpna 1942 v koncentračním táboře v Osvětimi.

V době před druhou světovou válkou žila v Tovačově menší židovská komunita. Kolik židovských obyvatel města přežilo nacistické běsnění?

Od počátku německé okupace se neustále snižovala úroveň života Židů, protože přibývalo různých zákazů - ať už to byl zákaz provozu živností, zákaz vstupu na některá veřejná prostranství, nebo vyhrazení hodin, kdy směli nakupovat. Osudný den nastal 22. června 1942, kdy byli místní Židé deportováni do Olomouce, a odtud o čtyři dny později do Terezína.

Oběťmi holocaustu se stalo přes pět desítek Židů z Tovačova, ačkoliv pamětní deska v kapli židovského hřbitova jich uvádí „pouze“ 49. Obludné nacistické běsnění přežili jen jednotliví Židé z Tovačova - většinou se v této souvislosti píše pouze o Hildě Benediktové a Gertě Fleischmannové.

Působila v Tovačově nějaká partyzánská skupina?

V Tovačově partyzáni nepodnikli žádné diverzní či bojové akce, což není pro rovinatou a takřka bezlesou oblast překvapivé, byť třeba v katastrech Doloplaz či Nezamyslic na jaře roku 1945 několikrát vyhodili do vzduchu části železniční tratě.

Přesto i Tovačov zažil „partyzánskou epizodu“.

Dne 8. května 1944 partyzán Stanislav Mikolášek ze skupiny z Velké Bystřice postřelil na mostě přes Moravu mezi Troubkami a Tovačovem německého vojáka. Sám byl však již předtím postřelen ve Staré Vsi českým četníkem. Byl dopaden 10. května 1944 ve Věrovanech a po převozu vyslýchán německou kriminální policií na četnické stanici v Tovačově. Poté ho Němci odvezli do Poličné u Valašského Meziříčí, kde byl následujícího dne oběšen na lípě.

V prosinci 1944 se nad Přerovskem strhla největší letecká bitva konce druhé světové války, Němci zase na ústupu z Přerova vyhodili 8. května 1945 do povětří Tyršův most…Stalo se i město Tovačov terčem náletů a bombardování?

Během útoku na letiště v Prostějově, ke kterému došlo 25. srpna roku 1944, byla nucena skupina 27 amerických bombardérů odhodit pumy na pole jihozápadně od Tovačova. Pokud by tak neučinily, staly by se pro německé stíhačky snadným terčem. Několik bomb dopadlo do tovačovské části Annín, kde poškodily dvanáct domů, z toho čtyři těžce. Naštěstí nebyl nikdo zabit, ale Vincencie Nováková byla těžce zraněna. Poslední dubnový den roku 1945 zase zaútočila sovětská letadla, zřejmě na maďarské či německé vojáky soustředěné poblíž kostela. V tomto případě zemřelo šest obyvatel - čtyři ženy, muž a hoch, další žena byla těžce zraněna.

Kdy došlo k osvobození Tovačova?

Brzy ráno 8. května 1945 opustili němečtí vojáci město. Během odchodu vyhodili do vzduchu zbývající mosty. Dopoledne potkalo několik občanů na polní cestě vedoucí do obce Ivaň hlídku rumunských vojáků, kterou zavedli do města. Rumuni byli přivítáni u sokolovny, dovedeni na radnici, a pak se vrátili do Ivaně. Nedlouho poté se v Tovačově objevili první sovětští vojáci. Osvobození tedy proběhlo bez bojů, přestože se v blízkém okolí města v posledních dnech války proběhla tanková bitva, často označovaná jako „bitva u Tovačova“. Na začátku padesátých let 20. století byl ve městě vybudován památník, připomínající tuto bitvu.