Nejčastěji se však vydává do Českého ráje. Ve svém domě si před dvěma lety dokonce zřídil muzeum minerálů. „Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí. Já se snažím ukázat lidem krásu kamenů, ale je pravdou, že ne každý ji vidí,“ říká o svém koníčku třiašedesátiletý Petr Čoček.

K této zálibě se podle svých slov dostal zcela náhodou. „Kdysi jsem sledoval televizní pořad Toulavá kamera, kde byla zmínka o minerálech nalezených ve Votrubcově lomu. To mě natolik inspirovalo, že jsem neváhal v rámci dovolené tam vyjet a trochu se tam porozhlédnout,“ vysvětluje počátek své záliby důchodce ze Stříteže nad Ludinou.

Jeho sbírka čítá na pět stovek exponátů, v nichž převažují acháty různé velikosti, tvarů i zbarvení. Největší měří dvaadvacet centimetrů a pochází z Lomnice nad Popelkou.Vjeho sbírce lze však najít také aragonity, opály, jaspisy, chalcedony, a dokonce i malé úlomky jantaru a několik českých granátů. „Těch jsem vyrýžoval celkem třicet. Bylo to v Bradlecké Lhotě v Českém ráji. Za rok jsem na stejné místo jel znovu, ale už tam nebylo vůbec nic,“ vzpomněl Petr Čoček, který poslední výpravu podnikl na sklonku loňského roku do oblasti Hranického krasu.

„Na tuto lokalitu se hodně zaměřuji. Už se mi tam podařilo najít i nerosty, které pro tuto oblast nejsou příliš typické. Jednalo se třeba o křemeny – záhnědy a křišťály,“ řekl Čoček.

Devadesát procent jeho sbírky tvoří vlastnoručně nalezené nerosty. Zbytek jsou darované, případně vyměněné kousky. „Počátky nebyly jednoduché. Musel jsem nastudovat spoustu odborné literatury a radit se s odborníky, abych se dokázal v bohaté škále nerostů zorientovat,“ upřesňuje vášnivý sběratel minerálů, který se v minulosti zabýval sbíráním a opravami starých hodin.

Tento koníček však musel opustit, protože byl čím dál nákladnější. Sběratel přiznává, že při svých výpravách za minerály není vždy úspěšný.

„Skrývá se za tím spousta času, našlapaných kilometrů, ale hlavně štěstí. Najít vzácný kámen, to chce hlavně obrovský kus štěstí. Často se stává, že z dovolené přivezu padesát kilogramů kamenů. Každý kousek musím rozříznout, abych zjistil, co se ukrývá uvnitř. Nakonec z toho množství je jen patnáct správných kamenů. Pro někoho je adrenalin skákat z výšky na laně, pro mě zase rozřezat kámen,“ svěřil se Petr Čoček.

Tím ale práce s kamenem pro něj nekončí. Sběratel si minerály ve své dílně na speciálních strojích také sám brousí a leští. „Někdy mi opracování nerostu trvá i dvě a půl hodiny,“ prozrazuje Čoček, který je rád, že mu jeho manželka tento koníček toleruje.

„Je naprosto milionová. Dokonce má při sbírání kamenů někdy mnohem větší štěstí než já,“ dodává Čoček, který teď studuje odborné knihy o nerostech na Vysočině, kam se chce v brzké době vydat.