Kliknutím zvětšíteTradici dopoledních koncertů na Štědrý den se už sedmnáct let snaží dodržovat zpěvák Pavel Novák, který převzal štafetu po svém otci.
A ani letos o svůj oblíbený koncert na Masarykově náměstí Přerované nepřijdou.
Je to neuvěřitelné, ale zatímco většina lidí chce mít na Štědrý den spíše klid a užívat si chvíle volna, vám se vždy podaří zaplnit celé 
náměstí. Jaký bude ten letošní „štědrodenní" koncert?
Začátek je jako obvykle, tedy 10.30 hodin. Na koncertě zazní vánoční písničky, ale i hity šedesátých let a některé skladby, které hrajeme jen na Vánoce. Na podiu vystoupí kromě skupiny Family také kapela Black Rose a chybět nebudou ani sólisté – například zpěvačka Eva Zarivnij. Spolu s námi navodí sváteční atmosféru i pěvecký sbor Gymnázia Jakuba Škody. Překvapením bude i vystoupení vítězky dětské pěvecké soutěže, která letos nejvíce zaujala porotu. Takže je určitě na co se těšit. Budeme hrát také písničky, které se normálně nehrají – mnozí lidé si třeba přejí duet Přání, který jsem kdysi nazpíval s tátou. A na závěr koncertu opět pošleme balonky do nebe těm, kteří už nejsou mezi námi, a budeme na ně vzpomínat.
Štědrý den je pomalu za dveřmi – jak probíhal u Nováků, když ještě žil táta?
Scházeli jsme se úplně celá rodina. Nás bylo třeba ve dvoupokojovém bytě patnáct lidí, a pak jsme se v tom jednom pokoji nacpali ke stromečku, a všichni museli vystoupit s nějakým kulturním číslem. Buď jsme zarecitovali básničku, nebo zazpívali písničku. Bez toho by nebyl Ježíšek. Dospělí nám dělali obecenstvo a my museli předvést, co umíme. Samozřejmě Štědrý večer byl u nás tradiční – nikdo nesměl vstát od stolu, pod talířem jsme našli šupinu, podávala se rybí polévka, a pak přišel na řadu kapr.
Tak probíhaly Vánoce u Nováků. Autor: Archiv Pavla Nováka
A jaké je to dnes?
Tradici ctíme i dnes, jen rodina se trochu zmenšila a mnozí se rozprchli do světa. Letos zažiji své vůbec první Vánoce, kdy nebude doma syn Filip. Díky svému pracovnímu vytížení nebyl přes dva roky na dovolené, a tak se rozhodl strávit svátky u moře a v teple. Moc mu to přeji, protože už si potřebuje trochu odpočinout, ale manželka to obrečela.
Je to už osm let, co váš otec – známý zpěvák Pavel Novák – prohrál svůj boj s rakovinou. Vzpomínáte na něj na Štědrý den v rodinném kruhu, nebo je stále s vámi i na podiu?
Vzpomínáme doma beze slov. Štědrý den u nás v posledních letech vypadá tak, že je máma s námi doma. Dopoledne jdeme na koncert a po obědě se sbalím, vezmu psa a jdeme s dcerou Eliškou na hřbitov za dědou, což už je taková tradice. Pak se vrátíme a je večeře. Doufám, že se nám i nadále podaří udržet tradici dopoledních koncertů na Štědrý den, protože všichni vědí, že je to velký zážitek a stojí to za to.
Jaké Vánoce s tátou se vám nejvíce vryly do paměti?
Vzpomínám, že jsme se vždycky na Štědrý večer oblékali do svátečního. Takže já svého otce vidím ve smokingu, a aby tomu dodal ještě větší vážnost, tak si nasadil i klobouk. Vidím ho před sebou, jak hraje koledy na kytaru, a my všichni zpíváme u stromečku. U nás doma se třeba dědí i kancionály – já jsem ten svůj zdědil po prababičce, i se svatými obrázky z Hostýnku. Podle mě je strašně důležité dodržovat a ctít vánoční zvyky. Lidé by měli zachovávat to obrovské bohatství koled, které jsou podle mě národním bohatstvím.
Tak probíhaly Vánoce u Nováků. Autor: Archiv Pavla Nováka
V adventním čase máte nabitý kalendář, kde všude jste už s kapelou hráli?
Rozsvěcovali jsme stromek v Prostějově, ale i Tovačově, kde se to už stalo tradicí, za což jsem hrozně rád. Každá tradice je totiž důkazem toho, že se to dělá dobře, a lidi o to stojí. Letos si nás poprvé pozvali i do Lipníku, kde se koncert strašně povedl. Mezi spoustou vystoupení jsme si odskočili i do sálu na tradiční vánoční program pro děti Od čerta k Ježíškovi. Poslední dny tedy byly hodně hektické.
Letos jste se objevil i v nové „roli"- jako Mikuláš, který rozdával dárky dětem na hemato-onkologickém oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci. Jaké byly vaše pocity?
Bylo to něco úžasného, měl jsem na sobě svůj mikulášský ohoz, který jsem si kdysi nechal ušít. Prošli jsme s vrchní sestrou celé oddělení a děti byly nadšené. Rozdával jsem jim klasickou mikulášskou nadílku s cukrovinkami, ořechy a vezl také plyšáky a hromadu ovoce. Jel jsem bez čerta, protože tam čert není potřeba – všechny děti jsou totiž hodné. Místo andělů mají zdravotní sestřičky a své rodiče. Byl to opravdu silný zážitek a děti byly skvělé – odříkaly básničky a zazpívaly písničky. Zeptal jsem se jich, jak se měly, jestli byly hodné a naučily se nějakou novou básničku nebo písničku. Takže si to podle mě užily. Chystám se na oddělení ještě jednou i se synem Filipem, který zorganizoval veřejnou dražbu svých věcí – a vybral asi patnáct tisíc korun, takže je tam i s dárky předáme. Řekl jsem, že splním i jedno vánoční přání – na oddělení je chlapeček, který kromě tohoto vážného onemocnění má i další – trpí autismem. Hrozně si přál nafukovací člun, aby mohl s rodiči v létě na vodu. Napsal jsem tedy Ježíškovi, aby mu donesl nafukovací člun. A věřím, že mu toto přání splní.
22
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
