Kapela má za sebou koncerty po celé Evropě a používá hudební nástroje, které znají už jen opravdoví hudební fajnšmekři.

Co předcházelo vzniku kapely Rabussa?
Pavel David: Rabussu jsem zakládal v roce 2000 se svojí minulou ženou – flétnistkou Romanou Davidovou a kamarádkou Světlanou Lašákovou, která hrála na housle. Když jsme tehdy přemýšleli, jakou hudbou bychom se chtěli zabývat, přišla nám ta akustická jako jediná možná alternativa. V podstatě jsme začínali s lidovou moravskou ze sbírky pátera Sušila.

U které jste ale nezůstali…
Pavel David: Postupně do kapely přicházely další posily, začali jsme proto přidávat písničky renesanční, zejména ty evropské. Dalším segmentem pak byly naše vlastní písně z autorského pera bývalého člena skupiny. Máme dokonce i jednu gotickou.


Jaký je rozdíl mezi gotickou a renesanční hudbou?
Pavel Mollin: Gotická hudba je syrovější, barbarštější. Už samotná gotika byla takové označení pro barbary odněkud z neznáma. Co se týče melodických postupů, tak je jednodušší než ta renesanční, a co se týče kraválu, tak je asi dvakrát hlasitější než cokoliv, co přišlo po ní (smích). Používá hlavně píšťaly. Mandolína nebo loutna už je záležitostí spíše té renesance.


Jestli to chápu dobře, tak renesanční hudba je propracovanější?
Pavel Mollin: V podstatě ano. Můžeme říct, že renesanční hudbu můžeme hrát své milé pod okýnkem, s tou gotickou si nejsem úplně jistý (smích).

Kde se „hledají“ v dnešním světě renesanční skladby?
Pavel David: Tak samozřejmě něco málo je na internetu. Častěji ale hledáme ve starých záznamech, na které někde narazíme nebo nám někdo doporučí. Je to taková mravenčí práce.

Zdroj: Youtube


Čerpáte i v zahraničí?
Pavel David: Ano. Francouzské texty si necháváme přeložit, ty anglické si pak překládáme sami. V podstatě potřebujeme vědět základní myšlenku té dané skladby, text už si pak ale vymýšlíme sami. Jde nám hlavně o to, aby jim naši posluchači rozuměli.

O čem se v té době zpívalo?
Pavel David: Zpívalo se o radostech i strastech života, lásce, zradě, ženách a pití. Někdy písně suplovaly novinové články a sdělovaly, co se kde přihodilo.

Trochu mě zmátla dvě „s“ ve vašem názvu. Jak se váš název vyslovuje a co vlastně znamená?
Dvě „s“ se postaru četla jako „š“ – takže tedy Rabuša. Geneze názvu je dost složitá, ale můžeme říct, že „rabuše“ (po moravsku „rabuša“) neboli „vrubovka“ je, cituji Wikipedii: hůlka nebo lišta se zářezy (vruby), která sloužila k primitivnímu zaznamenání počtu, k počítání nebo k záznamu dluhu.

HRAJEME OD JARA DO PODZIMU

Koncertujete hlavně na hradech a zámcích. Podle čeho si vybíráte?
Pavel David: Za ta léta, kdy hrajeme, už nás znají zejména pořadatelé. Jsou to tedy právě ti, kteří nás oslovují. Spousta z nich navíc působí v šermířských skupinách, odkud se všichni známe.

Máte někde svoji „domovskou“ scénu“?
Pavel David: Dlouhá léta to byl hrad Sovinec. Ale nepohodli jsme se s jedním z pořadatelů, takže už tam nehráváme. Ale že by nás to nějak bolelo, to zase ne. Kalendář máme stále plný.

Vzhledem k žánru, který hrajete, jste asi spíše kapela venkovní. Má to své nevýhody?
Pavel David: Jak se to vezme. V podstatě hrajeme od jara do podzimu, kdy venkovní akce probíhají. Zima je hluchá. Ten čas ale věnujeme přípravě na další sezonu.

Koncertujete i na mezinárodních festivalech v zahraničí?
Pavel David: Byli jsme v Maďarsku, Francii, Belgii, Německu, Polsku na Slovensku a na Ukrajině.

Kde se vám nejlépe hrálo?
Pavel David: Určitě na Ukrajině. Hráli jsme na jednom náměstí, kde mohlo být tak dva a půl tisíce lidí, kteří vytvořili tak neuvěřitelnou atmosféru, že na ni nikdy nezapomeneme. Skvěle se nám hraje i v Polsku.

NAŠE DVOJČÁTKA

Spočítali byste, kolik už máte ve svém repertoáru písniček?
Pavel David: Těch aktivních je kolem padesáti. Samozřejmě už za tu dobu spoustu skladeb nehrajeme, máme pocit, že není potřeba se vracet ke starším kouskům. Dohromady jich máme asi kolem stovky.

Za dobu svojí existence jste vydali pět desek…
Pavel David: Čtyři a půl. Ta první byla taková spíš ochutnávková, která obsahovala šest písniček. Bylo to takové demo pro pořadatele akcí, abychom měli co nabídnout. Není to ale nahrané někde „na koleně“, ale v nahrávacím studiu.

Kdy přišla ta první „pořádná“ deska?
Pavel Mollin: V roce 2006. Jmenovala se Poslechněte, co se stalo. Byly to záhorské písně ze sbírky profesora Pavla Kvapila. Poté jsme si dali chvíli pauzu a v roce 2010 jsme nahráli desku Víno, meč a růže. Poslední, loňská, byla naše dvojčátka.

Dvojdeska?
Pavel David: Ano, rozdělili jsme je. Jedna obsahuje lidovou moravskou hudbu, druhá zase renesanční. Chtěli jsme, aby si posluchači vybrali, co se jim bude více líbit.

Mám za to, že lidová moravská hudba a ta renesanční je dost rozdílná. Nebo se pletu?
Pavel David: Důležité je položit si otázku – co je to lidová moravská hudba? Spousta lidí si ji spojuje s cimbálovkou, jenže v tom je velký rozdíl. Cimbálovka jako taková k nám přišla až po první světové válce. Velkou sbírku staré lidové moravské hudby založil například rytíř Jan Jeník z Bratřic, mimo jiné starý sprosťák, který sbíral lidová říkadla takzvaně bez cenzury.

Takže ono jde v podstatě o hudbu ze stejné doby? Chápu to dobře?
Pavel David: Jde spíše o dobu předrenesanční. Místo dnešního cimbálu měli ale píšťaly, housle a nějaké drnkadlo. Úplně přesně nevíme, jak ta hudba zněla, jsou to spíše domněnky.

Předpokládám, že máte blízko k historii. Které období je vám nejbližší?
Pavel Mollin: Novověk.
Pavel David: Od renesance přes baroko. My se hlavně nesnažíme hrát nic ortodoxně, ale naopak vše přiblížit uchu dnešního posluchače. V podstatě stylizujeme. Nehrajeme ani na dobové repliky nástrojů. Takové kapely ale samozřejmě jsou, my si to děláme tak trochu po svém.

TAKOVÁ MANDOLÍNA S DLOUHÝM KRKEM

V renesanci se zcela jistě používaly jiné nástroje než dnes. Jaké používáte vy?
Pavel David: Violoncello, klasické housle, kytaru, mandolínu, píšťalu, flétnu, bouzouki a cistru.

Bouzouki a cistru?
Pavel David: To jsou staré drnkací renesanční nástroje. Cistra je taková mandolína s dlouhým krkem. Většinou má kolem osmi strun.

To jsou všechno nástroje, na které je třeba studovat hudbu, nebo ne?
Pavel David: Někteří je studovali. Konkrétně Anička Rozsypalová – flétnistka, která občas používá i fagot.
Pavel Mollin: Já mám za sebou dva cykly hudební školy (smích).

Hrajete i v dobovém oblečení. Necháváte si je šít? Je těžké takové kostýmy v dnešní době koupit?
Dana Vaníčková: Všechny je šiju já. Ale opět jde o stylizaci. Kostýmy jsou koncipovány trochu do renesance, trochu do lidového tance. Navíc používám současné látky – plátno a vlnu. Konkrétně jde o košile, kalhoty pod kolena a vesty.

Čím se inspirujete? Dobovými obrazy?
Dana Vaníčková: Taky. Ale musí se to hodit jak na historické akce, tak na dobové jarmarky a podobně. Hlavně abychom se nemuseli často převlékat.
Pavel Mollin: Ještě bych dodal, že v renesančním kostýmu se nedá nic, ale opravdu nic zahrát. Je to totiž tak upnuté, že se v tom člověk ani nepohne, natož aby něco předváděl (smích). Takže ta stylizace je zrovna v tomto případě na místě.

DĚTI MILUJÍ KRVELAČNÉ PŘÍBĚHY

Vy máte dokonce i nějaké komponované pořady, kde jsou propojeny hudba a mluvené slovo. Přiblížíte mi, o co jde?
Pavel David: Vytvořili jsme několik hraných pořadů, od kterých už ale pomalu upouštíme. Ten první byl vázaný na naši první desku Poslechněte, co se stalo, která obsahovala písně z lipenského Záhoří. K této oblasti se váže i mnoho pověstí, které jsme v pořadu použili spolu s obrázky od dětí z přerovské základní umělecké školy. Ty nám ke každé pověsti namalovaly svůj výjev. Byly to krásné krvelačné příběhy (smích).

Tyto pořady prokládáte písněmi, nebo je to spíš naopak?
Pavel David: Písně prokládáme právě tímto programem. Důvodem byly hlavně děti, kterých je na takových akcích mnoho. V podstatě jsme jim to chtěli tímto zpříjemnit. Když děti vidí uřezanou hlavu, tak jsou hrozně spokojeny (smích).

Co dál plánuje Rabussa?
Pavel Mollin: Já mám třeba v plánu vyprodat Central Park (smích). Akorát nevím, jak tam těch milion lidí dostanu. Ale v plánu to mám!
Pavel David: Chceme hlavně pracovat na nových věcech. A koncertovat, koncertovat a zase koncertovat.

Rabussa
hudební skupina, která vznikla na přelomu let 2000 a 2001 v Přerově. Dva roky hrála skupina v tříčlenné sestavě – flétny, housle a kytara. Během této doby byly položeny základy repertoáru, vybraného především ze sbírek Františka Sušila a jiných, více či méně Kapela RabussaZdroj: archiv kapelydostupných sbírek a zpěvníků. Od roku 2005 se kapela věnuje též tvorbě komponovaných pořadů, v nichž je propojena hudba s mluveným slovem, doplněným malovanými výjevy, například v programech Poslechněte, co se stalo, Kmotra smrt nebo Pověst zbojnická. Od prvního vystoupení na hradě Starý Jičín v roce 2001 jste mohli kapelu Rabussa slyšet na množství akcí na hradech, zámcích, městských slavnostech, jarmarcích a vernisážích. Po několika personálních změnách hraje od letošního roku kapela v pětičlenné sestavě. V současné době disponuje skupina bohatým repertoárem složeným z písní lidových a písní renesančních z různých koutů Evropy. Kapela během své činnosti vystupovala kromě české kotliny v Německu, Francii, Polsku, Belgii, na Slovensku a Ukrajině.

Zajímá vás tvorba kapely Rabussa?
www.rabussa.wz.cz
www.bandzone.cz/rabussa

Chcete se pochlubit tou svojí? Napište na:
zuzana.krybusova@denik.cz