Předchozí
1 z 7
Další

Jan Lauro, kastelán Helfštýna

Kastelán hradu Helfštýna Jan Lauro.Kastelán hradu Helfštýna Jan Lauro.Zdroj: Deník/Petra Poláková-UvírováKdybych odpověděl, že je pro mě největším darem to, že můžu trávit Vánoce na místě a s lidmi, které miluji, asi by to znělo jako klišé, ale je to tak. Pokud bych měl sdělit něco konkrétního, prozradím, jak to bylo s Bonem. Více než dva roky jsem sháněl briarda. Stále nebyl k mání. Ve chvíli, kdy se objevila

štěňata, byl jsem zrovna po operaci ramene. Přátelé mi tedy nabídli, že mě k prodejcům odvezou. Jeli jsme i s dcerkou a hned se do jednoho chlupáče zbláznili. Bylo ale jasné, že se pro něj dalších pět týdnů kvůli ortéze nedostanu. O krásné překvapení

se postarali původní chovatelé, když nám Bona těsně před Štědrým dnem přivezli. To byl můj nezapomenutelný vánoční dárek.

Petr Vrána, primátor města

Petr Vrána (ANO).Petr VránaZdroj: Deník/Petra Poláková-UvírováNejhezčí dárek nebyl jeden, bylo jich v dětství více, ať už to byly brusle, autodráha nebo vláčky. Dnes v dospělosti vzpomínám spíše na atmosféru Vánoc. Každé Vánoce jsem strávil v Přerově s rodinou, vždy jsme měli společnou večeři s prarodiči, rodiči a rodinou od maminčiny sestry. Takže nás bylo u stolu vždy poměrně dost a vždy to byla výjimečná atmosféra.

Přerovský primátor Petr Vrána u vánočního stromku jako dítě.Přerovský primátor Petr Vrána u vánočního stromku jako dítě.Zdroj: Archiv P. Vrány

Bohuslav Přidal, moderátor

Bohuslav 'Bob' PřidalBohuslav 'Bob' PřidalZdroj: Deník/Ivan NěmečekPsal se rok 1956, já chodil do školky a moc se těšil na Vánoce. Přípravy, pečení cukroví, balení cukrovinek na stromeček, dopis Ježíškovi - zkrátka atmosféra, která mě vždy pohltila. Na Štědrý den jsem stihl sledovat zlaté prasátko, které se spouštělo z nebe, dodržení půstu bylo podmínkou k tomu, aby přišel Ježíšek. A večer? Maminka vytvořila pěknou atmosféru, večeře byla nekonečná, ale dočkal jsem se. Zazvonil zvonek a já vyrazil ke krásnému stromečku. Mým úkolem bylo rozdat dárky. Mamince, tátovi, sestře. Na závěr ty moje. Tradiční punčocháče, ponožky, tričko, malé autíčko a ještě jeden zabalený dárek. Dychtivě jsem roztrhal obal, chvilka napětí - a já uviděl krabici, ve které byly dřevěné kostky. Takové, které se skládaly a různě obracely, až se vytvořil obrázek. Chvilka úsilí - a já složil Sněhurku a sedm trpaslíků. Byla to krása. Hned jsem vytvářel další obrázky, další příběhy princezny mého mládí - Sněhurky. Dnes, s odstupem let, se to zdá neuvěřitelné, ale tato hračka se pro mě stala opravdu nezapomenutelná. Stala se pro mě symbolem dětství, dokázal jsem kostky skládat celé hodiny, obrázky doplňoval svým slovním doprovodem. Snil jsem si své příběhy. Zkrátka Ježíšek měl dobrý vkus a vybral dárek, který pro mě zůstal „nezapomenutelný.“

Edita Hausnerová, ředitelka Městské knihovny v Přerově

Edita Hausnerová, nová ředitelka Městské knihovny v PřerověEdita Hausnerová, ředitelka Městské knihovny v PřerověZdroj: Deník/Petra Poláková-UvírováPro mě to byly sjezdové lyže značky SULOV v červeném provedení. Maminka mi k nim ušila vak, do kterého je vložila, vánočně zabalila, uložila pod stromeček - a byla z toho radost jako hrom. Z karnevalového retro stylu v duchu „co dům dal“ mě totiž konečně katapultovaly mezi opravdové sjezdaře, což bylo v deseti letech asi nejvíc?.Hned po Štědrém dnu jsem s rodiči vyrážela každý den na nedaleký Troják, kde jsem docela slušně testovala jejich trpělivost i domácí rozpočet. Ani nevím, kam se nakonec poděly?! SULOVky zřejmě někdo zdědil, a pak si od Ježíška moc přál nové lyže.

Lenka Chalupová, spisovatelka, mluvčí magistrátu

Spisovatelka a mluvčí přerovského magistrátu Lenka ChalupováSpisovatelka a mluvčí přerovského magistrátu Lenka ChalupováZdroj: Deník/Petra Poláková-UvírováJsem „vánoční typ“, miluji Vánoce a těším se na ně každoročně už od podzimu. Měla jsem to tak v dětství, mám to tak i na prahu padesátky. Samozřejmě, že nejraději vzpomínám na chvíle, kdy jsem ještě dokázala tátovi věřit, že se k nám Ježíšek spouští na zlaté niti oknem, aby každému po zásluze nadělil pod stromeček dárky. Radost jsem měla ze všech balíčků, které jsem tam po zacinkání zvonečku našla, ale asi nejvíce nezapomenutelným dárkem pro mě byla červená plyšová liška. Byly mi tehdy asi čtyři roky a liška se stala i v dalších letech mým věrným společníkem, nejoblíbenější hračkou. Její obraz mě provázel i v dospělosti - nikdy jsem na ni nezapomněla - a stala se mi inspirací i k napsání knihy Liščí tanec. Vánoční fotka s liškou, na které je zvěčněna moje tehdejší radost, se stala i součástí této knihy. Jsem na ní s mámou, bratrem a Lištičkou, jak se má nejmilejší plyšová kamarádka jmenovala.

Lubomír Dostál, kreslíř a učitel

Kreslíř Lubomír DostálKreslíř Lubomír DostálZdroj: Deník/Petra Poláková-UvírováMůj nezapomenutelný vánoční dárek byl elektrický vláček, který mi otec připevnil na dřevěnou desku s malými kolečky, aby se mohla celá zasunout pod postel. Pod připevněné koleje jsem sypal drť v podobě trávy, lepil, rozmísťoval domečky a nádraží. Také závory, stromky a trafo. Nejhezčí bylo, když večer vlak svítil a projížděl celou krajinou.

Jiří Tkadlčík, strongman

Jiří TkadlčíkJiří TkadlčíkZdroj: Archiv J. TkadlčíkaMateriální věci mě moc nelákají a nezajímají. Před třemi lety se mi měsíc před Vánocemi narodila dcera Olivka. To byl pro mě ten nejkrásnější dárek.