Zaniklou osadu Símře dnes připomíná jen malá kaplička, zasvěcená svatému Antonínovi. Právě u ní lidé pokládají každý rok svíčky. V místech, kde kdysi stávaly selské grunty, se před časem objevily čtyři dřevěné kříže - na každém z nich je jméno sedláckého rodu, který zde žil.

Rok 1952 byl počátkem kolektivizace Záhoří - kraj byl totiž ryze zemědělský. Símře byla specifická - žily zde totiž staré zemanské rody, které udržovaly kontinuitu už od dob třicetileté války.

Vila Primavesi v Olomouci a syn současné majitelky Petr Honzík, pravnuk majitele vily z let 1939-1952
Vila Primavesi v Olomouci. Ze zdravotního střediska je opět secesní skvost

Od počátku 20. století zde bydlely čtyři rody - Vaňkovi, Holubcovi, Sehnalovi a Zámorští. Komunistům byly ale tyto rodiny trnem v oku.

Příběhy opuštěných budovPříběhy opuštěných budovZdroj: DeníkCo přesně se před více než sedmdesáti lety stalo? „Státní bezpečnost se v padesátých letech minulého století snažila zlikvidovat tradiční československý venkov a zlomit odpor sedláků za použití brutální síly,“ přiblížil místostarosta Soběchleb Dalibor Koutný.

Už v roce 1951 byly zemědělcům v Símři odebrány a zakázány všechny výpomocné pracovní síly. Mocenský aparát také od zemědělců vymáhal vysoké dodávky obilovin, dobytka, mléka, vajec a jiných zemědělských produktů. Nesplnění bylo přísně trestáno. Režim si tím připravoval podmínky k likvidaci samostatného hospodaření.

Kdo odmítl vstup do Jednotného zemědělského družstva, byl označen jako kulak nebo nepřítel lidu.

„Výjimkou nebyla ani Símře. V březnu 1952 byli na příkaz okresní prokuratury obviněni čtyři zdejší hospodáři ze sabotáže kvůli neplnění dodávek zemědělských produktů a odsouzeni na dlouhé měsíce a roky do vězení. Jaroslav Holubec na dva roky, Antonín Sehnal na osmnáct měsíců, Antonín Vaněk na osm měsíců a Antonín Zámorský na šest. Jaroslav Holubec si prošel peklem uranových lágrů,“ popsal.

Příslušníci SNB zasáhli

A pak přišel 7. duben 1952. V šest hodin ráno přijela nákladní auta a milicionáři spolu s příslušníky Sboru národní bezpečnosti obstoupili celou vesnici.

„Vyhnali z domů ženy s dětmi a starce. Na cestu si směli vzít jen pár věcí a nevěděli, kam jedou. Auta odvezla rodiny na Vysočinu - konkrétně do Pohledů u Havlíčkova Brodu. Symerské ubytovali v jediné místnosti zdevastované budovy zámku, Holubcovi mohli obývat bývalou konírnu s vlhkými stěnami. Domů se už nikdy nesměli vrátit,“ popsal.

Život se do zaniklé osady už nikdy nevrátil. Před časem byla z tohoto místa až do Soběchleb vztyčena nová křížová cesta smíření, která připomíná nejen zánik osady, ale i všechny oběti násilné komunistické kolektivizace.

Ve Vídeňském křídle tovačovského zámku se před lety natáčely některé díly populárního seriálu Četnické humoresky.
Historické domy a zámek v Tovačově lákají tvůrce četnických seriálů

Podle místostarosty Soběchleb Dalibora Koutného by lidé neměli ani dnes zapomínat na ty, kteří byli násilně vyhnáni ze svých domovů a rozmístěni po celé republice.

„Byli to hospodáři, kteří se jen dobře starali o svá zemědělství a usedlosti. Ten odkaz je velmi důležitý. Jsem přesvědčený o tom, že se lidé mají poučit z minulosti a nedovolit, aby se takové příkoří dělo komukoliv na světě, ať už je to tady, nebo v současné době několik set kilometrů od nás. Svoboda je křehká a musí se za ni bojovat,“ uzavřel.