Kliknutím zvětšíte„Prezident lékařské komory vyzval naše lékaře v zahraničí, jestli by pomohli českému zdravotnictví. Protože jsem měl tento týden plánovanou dovolenou, nabídl jsem své zkušenosti přerovské nemocnici. Během první vlny koronavirové pandemie jsem se totiž ve Francii podílel na léčbě covid-pozitivních pacientů,“ líčí Lubomír Skopal.
Jeho pomoc je prý především symbolická.
„Mám tady rodinu, jsem český občan a cítím sounáležitost k této zemi. Mé působení v Přerově je ale jen kapka pomoci v moři práce, kterou vykonávají lékaři, sestřičky a zdejší zdravotnický personál. Zasloužili se o to, že je o pacienta dobře postaráno, stejně jako vedení nemocnice. Poděkování patří i praktickým lékařům, kteří nesou obrovskou administrativní zátěž a starají se o pacienty v terénu, kteří nevyžadují hospitalizaci,“ dodává.
Lubomír Skopal pracuje jako onkolog v malém městečku v Alsasku. A právě ve Francii získal během první vlny pandemie cenné zkušenosti v boji se zákeřným koronavirem.
„Působil jsem na covid pracovišti ve Francii, kde vládla velká kolegialita a sounáležitost. Když byl někdo přetížený, druhý mu vypomohl. Na Francii se teď žene druhá vlna, která by měla být ještě větší než ta první, takže je dost možné, že pojedu znovu pomáhat i tam,“ říká.
Česká léčba je na vysoké úrovni
Když srovnává úroveň zdravotnictví ve Francii a v Česku, nedá se prý říci, že by ta naše v něčem zaostávala.
„Léčba tady je až na malé detaily úplně stejná jako ve Francii, což je pro naše občany důležitá zpráva. Je na vysoké úrovni a odpovídá evropským nebo světovým doporučením,“ hodnotí.
Co vnímá jako mnohem větší problém, je nedostatek zdravotnického personálu v tak vážné situaci, jaká nyní nastala.
„České zdravotnictví je podfinancováno, má málo zdravotních sester, lékařů i jiného personálu. A tento problém je právě v koronavirové krizi více patrný. Francie dává dlouhodobě na zdravotnictví více peněz, takže v tomto ohledu jsou na tom lépe,“ srovnává.
Lubomír Skopal se v přerovské nemocnici stará o covid pozitivní pacienty, kteří mají středně těžký nebo lehký průběh.
„Nejsem anesteziolog, takže pracuji na covid interním oddělení. Máme stále volná lůžka, takže můžeme přijmout další pacienty. Nemocnice to kapacitně zvládne,“ je přesvědčen.
Umírají i lidé se životem před sebou
Průběh nemoci covid-19 ho stejně jako jiné odborníky z medicínského hlediska překvapil.
„Umírají na ni bohužel i lidé, kteří by před sebou měli za jiných okolností spoustu let života, ale protože měli i jiné přidružené nemoci, jejich organismus zákeřný útok viru nezvládl. Covidové komplikace mohou vzniknout i u onkologických pacientů, ale dnes už máme přece jen více informací a odborných doporučení, jak postupovat a víme, co dělat,“ zmiňuje.
Pandemie koronaviru může podle něj ještě nějaký ten rok trvat.
„Měli jsme jako lidstvo velké štěstí - poslední velkou epidemií byla španělská chřipka a sto let byl relativní klid. Nicméně - musíme s tím bojovat. Virus se bude v populaci pohybovat ještě dva až tři roky a teprve potom uvidíme, jak se bude chovat, a co můžeme dělat,“ říká.
Profesně jsem ve Francii spokojený
A zvažuje někdy v budoucnu návrat domů?
„Do Česka se zatím nechci vracet pracovně, protože po profesní stránce jsem ve Francii spokojený. Samozřejmě, že mi ale chybí kontakt s rodinou a vnoučkem. Manželka za mnou sice jezdí a já se vracím vždy jednou za dva až tři týdny domů, ale třeba během jarní vlny, kdy panovala přísná opatření, jsme se nemohli s rodinou vidět skoro tři měsíce,“ vzpomíná.
Na svém přechodném působišti v přerovské nemocnici je podle svých slov spokojený.
„Jsou tu mladí kolegové, kteří jsou zvídaví, a spolupráce s nimi je skvělá. Po lidské stránce je tedy mé působení tady příjemné. A fajn je i to, že potkávám na ulici své bývalé pacienty,“ uzavírá.
30
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
