Které lokality jsou podle vás ostudou města?

Asi se shodneme na tom, že jedním z nepěkných míst v centru je Škodova ulice a její nejbližší okolí. Dále jde v podstatě o většinu příjezdů do města, ať už ulici Polní s kvalitními, leč neudržovanými prvorepublikovými průmyslovými stavbami, nebo naopak ulici Lipnickou se shlukem parkovišť a marketů, vysávajících život z města. Na opačné straně pak ani okolí ulic Tovačovská nebo Kojetínská nenabízí příliš krásné přivítání. Takřka všude potkáváme ohyzdnůstky: bezcitně rozeseté katalogové domečky, křiklavé fasády, plně přelepené výlohy či agresivní reklamy, které městu na kráse také nepřidají.

Považujete za lepší cestu zchátralé areály zbourat, nebo je zachovat formou rekonstrukce?

Nelze zobecňovat. Je potřeba se podívat na jeden každý areál individuálně, nejlépe v několika rovinách: kontext, infrastruktura, jednotlivé objekty, historie, potenciál. Některé stavby slepované metodou „vlaštovčího hnízda“ čeká zřejmě demolice, naproti tomu se v mnohých brownfields vyskytují unikátní technické památky či architektonicky cenné budovy s potenciálem k rekonstrukci a dalšímu životu.

ČTĚTE TAKÉ: Co s přerovskými brownfields? Opuštěné stavby u nádraží nikdo nechce

V posledních letech se hodně diskutuje o lokalitě u nádraží – zejména v souvislosti s polorozbořeným ghettem ve Škodově ulici. Co by podle vás bylo nejvhodnějším architektonickým řešením tohoto místa?

Zde musí přijít v první řadě správné urbanistické, městotvorné rozhodnutí, architektura je až na některém z dalších míst. Ono změnit ošklivý dům není zas tak složité v porovnání s tím, když by se měla přesunout špatně vedená ulice nebo silnice. Proto by bylo dobré získat celou lokalitu zpět do vlastnictví města a nezbavovat se možnosti formovat její budoucnost. S pomocí skvělého nástroje – urbanistické soutěže – pak najít právě to nejlepší řešení také v návaznosti na celý městský blok kolem pivovaru a nádraží. Rozhodně musí jít o smíšené využití, tedy alespoň padesát procent ploch pro bydlení, nějaké kanceláře, v přízemí obchody, ale i veřejné a kulturní instituce. Nemohla by třeba na některém z těchto míst stát městská knihovna? Nesmí chybět ulice uspořádané přátelsky k chodcům a cyklistům, a možná by měla být limitována délka uliční fasády. Mohla by být Škodova ulice pěším bulvárem? Já ji tak vidím vždy, když tudy procházím. Tato lokalita má vskutku obrovský potenciál, jen se bojím, aby nebyl promarněn neuváženým rozhodnutím založeným jen na krátkozraké vidině rychlého zisku.

Přerovský architekt Jan Horký

Architekt Jan Horký

Zchátralý Blažkův dům, objekt vedle Městského domu či bývalá armádní budova v Čechově ulici nejsou zrovna důkazem snahy o zachování historických památek. Jak by se podle vás daly využít?

Co se týče obou budov na náměstí T. G. Masaryka, jsem přesvědčen, že chceme-li udržet náměstí živé, měly by být vždy alespoň v jednom patře byty. Přízemí se musí otevřít lidem, pronajímat pro obchod a služby s možností města vybírat pronajímatele. V jednom z domů by jistě nemělo chybět informační centrum.

Armádní budovu na Čechově ulici tvoří železobetonový skelet, je tedy dispozičně variabilní. Pokud popustím uzdu fantazii, budova by mohla dobře posloužit magistrátním úředníkům, ve spojení s kinem pro kulturní akce, pro loftové byty nebo jako podnikatelský či umělecký inkubátor. Pro diskutovanou knihovnu je to také skvělé místo, ale mimo jiné i díky velkému zatížení od knih bude levnější postavit budovu novou, třeba někde v blízkosti.

Jak se podobné problémy s opuštěnými a nevyužívanými budovami nebo areály řeší v zahraničí?

Velmi často jsou pro práci s opuštěnými areály vyhlašovány právě urbanistické a architektonické soutěže, mnohdy s mezinárodní účastí. Často ale začíná oživení areálů jen jejich zpřístupněním: například v Berlíně slouží opuštěné haly jako galerie, diskotéky nebo umělecké dílny.

V cizině vidím mnohdy velmi citlivý přístup k paměti místa, k historické hodnotě stavby, k tomu, co naši předci dokázali. Jako pěkný příklad poslouží jeřábová dráha v docích Kraanspoor v amsterdamském přístavu. Namísto demolice byla nad dráhou vystavěna skleněná třípatrová kancelářská budova. Výsledek je symbiózou historického monumentu a moderní architektury.

Ale i v polském Krakově najdeme zajímavý příklad: muzeum moderního umění MOCAK v areálu bývalé Schindlerovy továrny. Jde nejen o revitalizaci části budov, ale také o nový impuls pro rozvoj celé čtvrti. Podobně by mohla posloužit u nás v Přerově i zmíněná knihovna. A pokud budeme možná už brzy řešit problém letištního brownfields, nabízí se inspirace u německého Frankfurtu nad Mohanem. Staré letiště je přeměněno zčásti na veřejný sportovní park, zčásti jsou betonové plochy rozbity a ponechány přírodnímu pohlcování – sukcesi.

Myslíte si, že je vhodné přebudovat areál Želatovských kasáren na novou čtvrť s bytovými domy? Nenašlo by se pro něj jiné využití?

Využití pro bydlení spolu s pracovními příležitostmi, obchodem či školkou považuji za rozumné. Nachází se v klidnější části města, kde může být docela příjemné žít. Důležité je, aby zde nevzniklo uzavřené „ghetto,“ ale plnohodnotná městská čtvrť. O tom, jak by šel areál využít, můžeme sice polemizovat, ale areál je již v rukou soukromého vlastníka, a město tak ztratilo praktický vliv na jeho podobu.

Kvůli stavbě supermarketů zmizela z Přerova například komuna, ale ohrožen byl i objekt Chemoprojektu. Jak by mělo město v podobných případech postupovat?

Je úkolem města určovat takové podmínky, aby vznikalo kvalitní prostředí pro život. Musí mít tedy jasnou vizi a podporovat ji, nikoliv nechat si určovat a nutit developery projekty, které jsou přínosné především pro ně samé. Zde padá zodpovědnost na politickou reprezentaci a jejich práci ve prospěch města. Posuzování rozvoje musí probíhat na základě ekonomických, společenských i ekologických přínosů, nikoli jen podle finančního zisku.

V konkrétním případě Chemoprojektu jsme navrhovali vyhlásit otevřenou ideovou soutěž, která by přinesla nové myšlenky, jak s budovou a okolím naložit, když si město samo neví rady. Bohužel, nebyl zájem. Často využívanou cestou, jak získat zajímavé podněty, jsou také plánovací workshopy profesionálů s místními obyvateli. Ti znají své okolí nejlépe a ve spolupráci s odborníky pak dokáží své představy reálně definovat. Nestálo by to za pokus?