„Chceme zviditelnit naše kulaté výročí, protože sedmdesát let je doba, za kterou naši hasiči zachránili spoustu lidských životů a ochránili mnoho majetku a hodnot. Připravili jsme proto pro veřejnost statické i dynamické ukázky, které představí různé typy zásahů - požár vozidla, vyprošťování osoby z havarovaného auta, zásah na nebezpečnou látku nebo záchranu z výšek. Lidé zhlédnou nejmodernější technické prostředky, například na vyproštění ze sutin,“ přiblížil šéf přerovských hasičů Miroslav Čoček.

Část programu se konala na Masarykově náměstí, ožilo ale prostranství u loděnice, kde se mohly děti svézt na hasičském člunu nebo zhlédnout ukázky záchrany tonoucí osoby.

Přerovští profesionální hasiči byli v posledních letech u celé řady náročných zásahů. Jedním z nich byl před lety náraz kamionu do budovy v Kramářově ulici u autobusového nádraží v Přerově.

„Náklaďák proboural budovu, unikal plyn a ještě to hořelo. V autě byla navíc zaklíněná osoba. Byl to souběh mnoha problémů naráz, který se musel řešit rychle, aby se to nezhoršilo a nedošlo k výbuchu plynu,“ vzpomněl Miroslav Čoček.

Náročné chvíle zažili přerovští hasiči také při povodních. „Při povodních je zasažena velká plocha a dotýká se to mnoha lidí. Jsou u toho přirozeně emoce a nervy. Snažíme se vždy nejprve zachránit osoby z budov, které jsou odříznuty nebo ohroženy sesuvem či dravým tokem. Pak už je to vyloženě likvidační práce - dlouhodobé čerpání, sanace území. Záchranné práce jsou tedy jen v té první fázi. Vůbec nejhorší jsou ale zásahy k nehodám s malými dětmi, které mají fatální následky. To je negativní zážitek na celý život,“ zmínil.

Vysokou profesionalitu přerovských hasičů ocenil i Karel Kolářík, ředitel Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje. „Je tady dobrá základna a kolegům z Přerova se daří i v nejrůznějších typech soutěží - získali první místo v soutěži ve vyprošťování nebo bronz v celostátní soutěži ve vodním záchranářství Slezská Harta,“ ocenil.

Podle něj je sedmdesát let působení profesionálních hasičů v Přerově dlouhá doba. „Skrývá se za tím spousta zachráněných lidských životů a uchráněných majetkových hodnot. Za těch sedm desítek let došlo k rozvoji portfolia mimořádných událostí a požáry dnes tvoří pouze 15 procent zásahů,“ shrnul.

„Nevíme, co nás v budoucnu ještě čeká. Mysleli jsme si, že už nás nic nemůže překvapit, ale pak přišel covid nebo tornádo. Je potřeba se neustále připravovat na nové typy mimořádných událostí, nejen odborně, ale i materiálně,“ řekl. Podle něj je nejdůležitější symbióza profesionálních a dobrovolných hasičů.

„Jedni bez druhých si dnes nedokážeme zásahy představit. Plošné pokrytí kraje je postaveno právě na propojení obou těchto složek,“ uvedl s tím, že tuto symbiózu v minulosti nejvíce prověřily právě povodně na Přerovsku.

Na setkání Hasičského záchranného sboru dorazil do Městského domu také Jaromír Vybíral, který působil jako hasič dlouhých třiačtyřicet let.

„Nastupoval jsem v roce 1967 a byly to roky velice kruté, protože jsme neměli pořádnou techniku ani sociální zázemí. Spali jsme na pryčnách jako vojáci a oblečení nás nechránilo proti ničemu, ani proti žáru. Technika se později modernizovala, dostali jsme jedno nové auto, jeden nový automobilový žebřík ruské výroby, který nám hodně usnadňoval práci,“ vrátil se do minulosti. Po roce 1989 podle něj Hasičský záchranný sbor doplatil na to, že z něj odešla spousta zkušených profesionálů.

„Po roce 1989 všichni ti, kteří neměli středoškolské vzdělání, museli opustit své zaměstnání, nebo si doplnit střední školu. Nastal porevoluční boom a řada schopných lidí tehdy odešla,“ popsal.

Za svůj nejnáročnější zásah považuje povodně na Přerovsku v červenci roku 1997. „Dva dny a dvě noci jsem byl ve člunu, a když přijížděly pomocné síly z celé republiky, říkal jsem jim, kam mají jet, a kde jsou největší problémy,“ vrátil se do minulosti. A co by přerovským hasičům popřál k sedmdesátinám? „Hodně elánu, zdraví, a aby pokračovali v dlouholeté tradici,“ uzavřel.