V první polovině letošního roku mohou lidé na přerovské hvězdárně navštívit hned čtyři přednášky z astronomie, další čtveřice je v plánu na podzim. Po nich bude za příznivého počasí následovat pozorování.

Přerovská hvězdárna je poměrně mladá, ve srovnání třeba s tou v Prostějově. Kdy vlastně vznikla?

Výstavba začala v říjnu 1961 a hlavní pracovní silou byli brigádníci a nadšenci. V roce 1967 se začalo s příležitostnými přednáškami. Otevření bylo naplánováno k příležitosti přechodu Merkura přes sluneční disk 9. května 1970 byla hvězdárna předána veřejnosti. Jejím prvním ředitelem byl Rudolf Čumpelík.

Letos tedy hvězdárna slaví 40 let. Budete chystat nějaké větší akce?

To ještě nevím. Možná připravíme něco k historii naší hvězdárny a také amatérské astronomii vůbec. Víc jsme prožívali minulý rok, který byl Mezinárodním rokem astronomie.

Jak se občanskému sdružení daří udržet provoz hvězdárny?

Bez grantů města by to nešlo. Nějaké peníze získáváme i z členských příspěvků, a především opravy, které zvládneme, děláme sami. Běžná údržba přístrojů není tak náročná, náročnější je údržba optiky, např. pohliníkování zrcadla a podobně.

Hvězdárna vypadá na první pohled nenápadně. Proč nemá typickou kopuli?

Zaměřovali jsme se tu hodně na pozorování meteorických rojů. Kopule, ze které prohlížíte objekty štěrbinou, chrání sice před povětrnostními podmínkami, ale na pozorování meteorů se nehodí. Máme tu odsunovací střechu, ta je na to mnohem vhodnější. Při pozorování meteorů musíme prohlížet celou oblohu – u meteoru totiž nevíte, odkud přiletí.

Co ještě se odtud sledovalo?

Dnes zařízení jako toto slouží převážně k popularizaci astronomie pro veřejnost a zejména pro školy. Ještě v osmdesátých letech se tu ale prováděla pozorování a měření, meteory, zákryty hvězd a planet Měsícem či proměnné hvězdy. Podobná data se zpracovávala z celé Zeměkoule, výstupy mohly posloužit například v kosmonautice při ochraně sond proti meteoritům.

Jaké přístroje zde používáte?

V podstatě existují dva typy optických dalekohledů. Čočkový a zrcadlový. My tu máme Newtonův, to je zrcadlový dalekohled, a Keplerův, to je čočkový. Každý typ se hodí pro něco jiného. Keplerův je lepší pro pozorování planet a nedifúzních objektů, Newtonův například na mlhoviny.

Co všechno odtud mohou návštěvníci vidět?

Od planet, hvězdokup, přes galaxie až třeba měsíce planet po komety. Podmínkou je ale bezmračná, bezměsíčná noc. Pozorování ztěžuje smog a světelné znečištění.

Je to se znečištěním opravdu tak hrozné?

Je. Dříve jsme odtud i fotografovali, teď je to obtížnější. Snímky astronomických jevů potřebují totiž dlouhou expozici, deset, dvacet minut, ale třeba i hodinu. A při tom se hodně projeví světlené znečištění, které vám na snímku udělá závoj. Druhou věcí je smog. Částečky prachu a vody totiž rozptylují světlo.

V zimě byla hvězdárna zavřená. Je to proto, že pozorování noční oblohy je v tuto roční dobu obtížnější?

Právě naopak. V zimě bývá prostředí průzračnější a stabilnější. V létě, jak stoupá teplo ze země, se vzduch chvěje, navíc je v něm velké množství vodní páry. To, že jsme měli zavřeno, bylo z čistě provozních důvodů. Budova nemá „dokonalou“ izolaci, topíme elektřinou, v zimě by to vůbec nešlo vyhřát.

Mohu se na závěr zeptat, kterého ze svých vlastních astronomických pozorování si nejvíce ceníte?

Asi úplné zatmění Slunce 11.8.1999. Pás totality (pozn.: místo na Zemi, odkud je pozorovatelné úplné zatmění Slunce) procházel jižně od naší republiky přes Maďarsko. Česko tehdy vypravilo speciální vlak k Balatonu. Já sám jsem zatmění pozoroval na břehu Balatonu. To jsem ještě nevěděl, že na druhém břehu pozoroval také RNDr. Jiří Grygar, Csc. Oblačný pás do poslední chvíle Slunce zakrýval, teprve asi deset minut před začátkem zatmění se vyjasnilo. Také dopad komety Shoemaker-Levy 9 na Jupitera byla nádherná podívaná.