Ve třetí třídě učila například deváťačka Nikola Nováková. „Nejtěžší je na začátku je uklidnit, aby dávali pozor. Pak už mě celkem respektují,“ říká Nikola.

Také její spolužačky Kristýna Uřinovská a Ivana Dreiseitlová ze zapojily do vyučování na prvním stupni. „Připravily jsme si přes víkend, co budeme dělat. Ve výtvarce jsme třeba s dětmi kreslili a nalepovali květiny,“ vypráví děvčata a Ivana dodává: „Nejnáročnější je zaujmout.“

Třeťákům se jiný přístup k vyučování zamlouvá. „Jo, je to dobrý, jsou na nás hodný,“ svěřuje se Marek, který chodí do třetí třídy. A jeho kamarád Leon dodává: „Nejvíc mě s nimi baví angličtina.“

Učení se navzájem má na Základní škole Boženy Němcové velkou tradici. „Je to už přibližně deset let, co se tu dělají takové projekty,“ zmiňuje ředitelka Ilona Bočinská.

Ti, kteří nyní stanuli před třídou v roli učitele či učitelky, si proto dobře pamatují, jaké to bylo, když starší žáci přišli učit je. „Bylo to dobré, bavilo nás to. Ale myslím, že jsme docela zlobili,“ vzpomíná Nikola.

Vyzkoušet si roli učitele či učitelky chtějí skoro všichni žáci a žákyně nejvyšších ročníků. „Zapojila se nejen děvčata, ale i někteří chlapci. Největší zájem byl od deváťáků,“ říká zástupkyně ředitelky Helena Kašpárková.

Kromě tříd prvního stupně učili starší žáci i v přípravném ročníku a někteří dokonce i ve svých kmenových třídách. A že by se někomu z nich trémou rozklepala kolena, to se říct rozhodně nedá.

„Zrovna třeba deváťačky se do nižších tříd už podívaly na začátku školního roku, kdy jsme dělali projekt Jsme kamarádi, máme se rádi. V něm jsme si všichni utvářeli pravidla, jak se k sobě budeme navzájem chovat,“ vysvětluje Kašpárková.