První ozbrojená vzpoura českých občanů si vyžádala čtyřiapadesát lidských životů, někteří účastníci povstání byli smrtelně zraněni při přestřelkách v ulicích, jiní umučeni a zastřeleni při zatýkání. Jednadvacet nevinných Přerovanů popravili Němci na střelnici v Olomouci.

Pietní vzpomínkové shromáždění se konalo dopoledne na olomouckých Lazcích a delegace položily po poledni kytičku také u pamětních desek v Přerově, které připomínají tragické osudy obětí. Přerovské povstání vypuklo na základě mylné zprávy o skončení války, která se rozšířila po městě. Lidé vyšli do ulic, začali spontánně vyvěšovat vlajky, radovali se ze svobody. Odplata však byla krutá.

„Už v průběhu dne byla nepravdivá informace o kapitulaci vyvrácena a Němci se začali mstít. Následovalo zatýkání a výslechy zadržených Přerovanů. Dvaatřicet povstalců padlo v boji v ulicích a jednadvacet jich bylo popraveno na střelnici v Lazcích,“ řekl na vzpomínkovém shromáždění na Lazcích přerovský primátor Petr Vrána.

Podle historiků přispěly ke vzniku a rozšíření Přerovského povstání tři významné okolnosti. „Za prvé to byla síla okamžiku, tedy datum 1. května jako takové, které naši předci vnímali jako symbolický den boje za práva a svobodu. Mezi lidmi byl cítit zvláštní napětí i nadšení z blížícího se konce války. Do této atmosféry vstupuje na scénu mylně interpretovaná zpráva zahraničního rozhlasu, kterou si některý z posluchačů, a my přesně nevíme, kdo to byl, vyložil jako kapitulaci Němců. O tuto senzaci se pak podělil se svým okolím,“ shrnul historik Muzea Komenského Petr Sehnálek, který se podílel na vzniku dokumentu Přerovské povstání…75 let poté.

„Je třeba si také připomenout, že všeobecná situace na přelomu dubna a května mílovými kroky směřovala ke konci války. I zahraniční rozhlas každý den informoval o tom, že je Německo na pokraji porážky. Jednou z těch zpráv v rozhlase bylo, že Heinrich Himmler nabídl separátní mír západním spojencům,“ dodal.

Přímo ráno 1. května měla být vysílána zpráva o kapitulaci německých sil na italské frontě. Zde pak mohlo zaúřadovat ono rčení „přání je otcem myšlenky“ . Rozšíření zprávy mezi lidmi v ulicích se stalo spouštěčem přímých protiněmeckých aktivit, které měly zpočátku spíše oslavný a manifestační charakter, například vyvěšování vlajek či zpěv hymny. Záhy se však občané postavili na odpor okupačním vojákům.

„Posledním mezníkem bylo definitivní rozšíření povstání díky hlášení městského rozhlasu poté, co česká policie obsadila radnici a její velitelé Švehlák, Vitásek a Sedlák spustili již dříve připravovaný plán na převzetí moci ve městě. Poté se akce ještě zintenzivnily,“ dodal.

Popravy nařídil říšský protektor

Po potlačení povstání odpoledne 1. května začali Němci s represemi a vyšetřováním událostí. „Jednadvacet Přerovanů, kteří byli v noci na 3. května popraveni v Olomouci na lazecké střelnici, se stalo obětí nesmyslně kruté německé odvety. Zatčení všech účastníků a exemplární potrestání přitom nařídil sám nejvyšší představitel okupační moci v protektorátu K. H. Frank, který do Přerova telefonoval v noci na 2. května. Vůči povstalcům mělo být uplatněno takzvané sondernbehandlung - zvláštní zacházení, což byl cynický nacistický eufemismus pro popravu bez soudu,“ doplnil.

Přijel i šéf gestapa

O významu události svědčilo i to, že do Přerova přijel řídit vyšetřování nejvyšší velitel gestapa na Moravě Max Rausch.Celkem bylo zatčeno téměř sto občanů. „Málo se dnes také ví o tom, že byla vybrána ještě jedna skupina hlavních viníků - jednalo se o 20 až 25 osob. Ta byla dokonce odvezena a čekala na popravu. Zachránilo ji ale blížící se osvobození Olomouce. O této druhé skupině máme informace od jejich potomků. Výpovědi se dochovaly během poválečného vyšetřování,“ uzavřel Sehnálek.