Je z bludného kruhu cesta ven? Podle Přerovanů by měla spojit síly radnice s podnikavci, kteří ve městě zůstali a mají chuť podnikat. Jen odhodlání věci změnit ale bez jasného konceptu nestačí.

„Třeba do Pasáže lidé dříve chodili rádi, byla tam Bzenecká vinárna s diskotékou, na rohu bufet, ale také trafika, prodejna nábytku a jízdních kol. Stejné to bylo i na Masarykově náměstí. Proč dnes zeje bývalý Emos prázdnotou? Prostory, které se po zániku prodejny uvolnily, přece bylo možné na přechodnou dobu pronajmout,“ diví se majitel realitní kanceláře Alexandr Beták.

Ten zároveň popisuje smutnou realitu. „Poptávek, aby si někdo otevřel nový obchod, je strašně málo. Spíše naopak. Přerov je pro podnikatele neatraktivní, takže se setkávám jen se zájmem o prodejny typu oční optika a zdravotní potřeby. I v menších městech, Kroměříži nebo Hranicích, to žije více. Když procházíte Přerovem v pět hodin odpoledne, myslíte si, že už je víkend,“ krčí rameny.

Přesto se čas od času daří do centra nalákat lidi - ať už na atraktivní prohlídku měšťanských domů pod názvem Přerovské dvorky, jejíž součástí je i kulturní program, nebo třeba na akce typu Umění v kavárnách. „Byl bych pro, aby město vymyslelo koncepci konání pravidelných akcí na Masarykově náměstí, aby zde byly stánky, místa k posezení a jednou za měsíc třeba i kulturní program. Jedině tak se sem vrátí život. Náměstí dnes připomíná spíše planinu, prázdnou jako přistávací plocha na boeingy,“ dodává.

Za krachem obchůdků v centru města je nejen vznik nákupní galerie v Čechově ulici. Postupný úpadek má na svědomí pandemie covidu a teď i rostoucí ceny energií. „Větší zájem pociťujeme jen o obchůdky v Čechově ulici, která je hodně vytížená kvůli propojení s galerií a nádražím,“ řekl Alexandr Beták.

Město volí rekonstrukci nebytových prostor

Podle Miloslava Dohnala, náměstka přerovského primátora, který měl dříve jako vedoucí odboru města na starosti majetek, se dnes daří obsazovat nebytové prostory. „Vydali jsme se tou cestou, že jsme začali nebytové prostory rekonstruovat a poté pronajímat. Jako příklad můžu uvést rohový objekt v Palackého ulici 1, který prošel rekonstrukcí a dnes je v něm prodejna plynových kotlů. V příštím roce zahájíme výměnu části výloh v Pasáži a postupně chceme spravovat i další objekty, aby byly zajímavé pro nové nájemce,“ shrnul.

Ten vidí za odlivem obchodů z centra především fakt, že soukromí pronajímatelé nereflektují na snížení nájmů. „Za metr čtvereční požadují až 3,5 tisíce korun. Město si cenu drží na částce 1,5 tisíce, protože chceme, aby byly prostory obsazené,“ zmínil.

Důvod poloprázdného Masarykova náměstí je ale jiný. Na jednání zastupitelstva v minulosti několikrát neprošel návrh na prodej budov v centru města do soukromých rukou. Bez využití je třeba objekt na T. G. Masaryka 8, prázdné jsou i budovy sousedící s radnicí. Že je možné centrum oživit, ukazují provozovatelé některých nových restaurací a hospůdek - ať už je to třeba Marconi Coffee na Masarykově náměstí, nový hostinec U Andělů nebo Kafe od Holky v Mostní ulici.

Zkušenosti ze zahraničí

„Město je živý organismus, pořád něco zaniká a vzniká. Obecně tomu zasadil políček koronavirus a prudký nárůst internetového prodeje, který uzavřel některé kamenné obchody. Daří se pekárnám, kavárnám, kadeřnictvím, barber shopům či bistrům,“ zhodnotil architekt a zastupitel Jan Horký. Ten si myslí, že odliv obchodníků z centra může dál pokračovat - počátkem prosince se totiž otevře nové nákupní centrum v Lipnické ulici. Podle něj existuje cesta, která se osvědčila i v zahraničí, například v Rakousku. Není to novinka - prekarium, nebo výprosa, existovalo už v římském právu.

„V některých zemích jdou cestou krátkodobého pronájmu za levné peníze, a to na omezenou dobu. Spousta tvořivých matek na mateřské dovolené tak může za minimální náklady prodávat své výrobky, a pokud se to osvědčí, mohou dál pokračovat. Je to jedna z cest na oživení města,“ soudí.

Tradici lze udržet

Příkladem toho, že lze udržet tradici za všech okolností, jsou některé menší obchůdky - ať už třeba prodejna chovatelských potřeb Jirků v Jiráskově ulici nebo třeba železářství U šroubku na rohu Palackého a Komenského ulice. „Stejně tak se daří i prodejnám se zahrádkářskými potřebami na Žerotínově náměstí a některým dalším. Líbí se mi, že vyrostly podniky i v místech, kde žádné služby nejsou, a přesto našli provozovatelé odvahu je tam udělat – ať je to Café 42 v Bartošově ulici, nebo BAZAR caffe ve Smetanově ulici,“ uzavřel Jan Horký.