Syndromem vyhoření rozhodně netrpí. „Mladší člověk má více energie a odvahy, ale samozřejmě musí mít i pokoru. Bez té to v medicíně nejde,“ říká primář Vladimír Boháč.

Primář gynekologicko-porodnického oddělení přerovské nemocnice Vladimír Boháč.Primář gynekologicko-porodnického oddělení přerovské nemocnice Vladimír Boháč.Zdroj: Deník/Dagmar RozkošnáKdy jste se rozhodl, že vaše kroky povedou k oboru gynekologie - porodnictví?
U mě to bylo celkem jednoduché, protože pocházím ze zdravotnické rodiny. Tatínek byl gynekolog a maminka pracovala jako dětská sestra na novorozeneckém oddělení. Celý život jsem měl v sobě tak trochu zakódované, že půjdu na medicínu. I když, co se týká oboru, ten jsem si vybíral až po skončení fakulty. Trochu jsem zvažoval chirurgii, ale vzhledem k tomu, že i sestra se stala gynekoložkou, tak jsem zůstal věrný tomuto oboru.

Má skutečnost, že jste nejmladším primářem přerovské nemocnice spíše výhody, nebo je to naopak?
Ve funkci primáře jsem pět let. To znamená, že jsem na tuto pozici vstupoval v mnohem mladším věku, než jsem teď. Má to samozřejmě jak výhody, tak nevýhody. Nevýhoda je ta, že v medicíně si člověk musí zažít různé situace - načerpat zkušenosti. Nestačí mít nastudované informace, ale musí mít praxi. Ta mi zpočátku chyběla, což pro mě bylo trochu stresující.

Tady je na místě poděkovat bývalé paní primářce Repovské, která mě vychovala a podržela, takže jsem v tom nikdy nebyl sám. Na druhé straně mi můj věk otevřel možnosti. Jako primář zodpovídám za celé oddělení a také za operační výkony.

Nové operační postupy však vyžadují hodně příprav teoretických, praktických i materiálních. Medicína se neustále vyvíjí a mladší člověk má více energie, chuť a odvahu, ale samozřejmě musí mít i pokoru. Bez ní to v medicíně prostě nejde. Pustil jsem se do spektra operativ a dnes nabízíme portfolio všech gynekologických a urogynekologických operací. Pokud primář nechce zavádět nové techniky, tak oddělení stagnuje.

Primář dětského oddělení přerovské nemocnice Jaroslav Bouchal.
Primář dětského oddělení v Přerově: Přibylo pacientů po úmyslné otravě paralenem

Přejděme ke statistice. Kolika dětem jste loni pomohli na svět? A jak se rýsuje v tomto směru letošní rok?
V roce 2021 jsme měli 812 porodů, loni to bylo 716 a momentálně to vypadá, že letošní rok budeme mít pod 600 porodů. Pokles porodnosti je celorepublikový trend, který se nevyhnul ani našemu oddělení. Je to dáno tím, že rodí ženy z generačně slabších ročníků. Faktorů je ale samozřejmě více. Dnešní mladí si rozmýšlejí, zda si vůbec pořídí jedno dítě a na druhé si mnozí z ekonomického hlediska ani netroufají. Je patrné, že vícerodiček ubylo.

Je více spontánních porodů nebo císařských řezů?
U nás máme císařské řezy stabilizované. Je pravdou, že jednu dobu se jich provádělo hodně. Uvádělo se číslo kolem třiceti procent. Na našem oddělení se však dlouhodobě za posledních pět let držíme na dvaceti procentech, což je číslo, které doporučuje i odborná společnost.

Jaký je průměrný věk prvorodiček na vašem oddělení? A jaký věk je podle vás ideální na to stát se maminkou?
Je to kolem třiceti let, spíše lehce za hranicí třicátého věku. Teď jsme tu ale měli nedávno takový extrém, kdy maminka porodila první dítě v sedmačtyřiceti letech. Uvádí se, že optimální biologický věk pro první porod je dvacet až pětadvacet let. Situace je ale jiná. Stalo se trendem, že mateřství se z různých důvodů odkládá. Po pětatřicátém roku však klesá možnost přirozeného otěhotnění a přibývá párů, které vyhledávají odbornou pomoc v podobě asistované reprodukce.

Vladimír Boháč
Věk: 38 let
Bydliště: Přerov
Stav: rozvedený
Děti: 2
Záliby: sport, hlavně turistika

Můžete uvést, jaká jsou nejčastější přání a požadavky rodících žen?
Myslím si, že v dnešní době už je každá porodnice schopna zajistit bezpečný porod. Také technické vybavení porodnic není pro nastávající maminky až tak důležité. Maminky ale nejvíce chtějí přirozený porod. Při porodu v porodnici očekávají vstřícnou atmosféru a respekt, což se jim snažíme zprostředkovat.

To koneckonců ovlivňuje i demografickou křivku, protože, když má žena nějaké trauma z prvního porodu, málokdy se odhodlá jít do dalšího. Ta doba, kdy se rodilo v jedné poloze upoutané na lůžku, a ženy nemohly spolurozhodovat o průběhu porodu, je dávno pryč. Pro nás je opravdu na prvním místě psychická pohoda rodiček. Rád se pochlubím, že naše porodnice je šestá v republice s nejnižším procentem nástřihu hráze.

Jak je to s přítomností tatínků u porodu?
S tím naprosto nemáme problém. Většina maminek nějaký doprovod při porodu má a nemusí to být jen partner, ale třeba i maminka rodičky. V letošním roce jsme dokonce zavedli přítomnost tatínků také u operačního porodu, protože je to jedinečný a neopakovatelný moment, a proto i v případě císařských řezů nechceme o tento okamžik někoho připravit.

Kdybyste měl vyzdvihnout jeden pozitivní zážitek z pracovního života, který vám utkvěl v paměti, který by to byl?
Jeden si vybavuji. Stalo se to, když jsem v přerovské nemocnici začínal. Šlo o velmi komplikovaný porod. Dítě se narodilo a prognózy nebyly příznivé. Vážně hrozilo, že bude mít zdravotní problémy, které se projeví s věkem. Tahle maminka si mě po několika letech sama našla, aby mi poděkovala a ukázala mi syna, který je naprosto zdravý. To mě opravdu hodně zaskočilo a potěšilo zároveň.

Dětské oční vyšetření v nové ambulanci v Přerově.
Oční oddělení v Nemocnici Přerov rozšířilo služby pro pacienty do osmnácti let

Co plánujete v nejbližší době nového na oddělení? Je něco, na co se mohou nově příchozí rodičky těšit?
Momentálně se na našem oddělení budují dva nadstandardní pokoje a mezi tím i částečně rekonstruujeme porodní sály. Pokud to vyjde, tak kromě toho, že budeme mít nové sprchové kouty, tak by měla přibýt i porodní vana, kde bude možné i odrodit. To se však ukáže v nejbližších dnech, kdy se posoudí, zda to bude technicky proveditelné.

Dohromady tak budeme mít tři nadstandardní pokoje, za což jsme moc rádi, protože poptávka ze strany maminek je velká.

Máte dostatek zdravotnického personálu na oddělení nebo hledáte nové zaměstnance?
Momentálně je personál na našem oddělení stabilizovaný a nikoho nehledáme. Tuto větu mohu říct po dlouhých letech, kdy jsme lékaře i zdravotní sestry marně hledali. Tohle je věc, která se však může ze dne na den změnit.

Jaké jsou nejčastější diagnózy, se kterými se na oddělení gynekologie setkáváte?
Čím dál častěji se u žen vyskytují urogynekologické problémy. To znamená problémy s únikem moči nebo sestupem pánevních orgánů. Je to dáno tím, jak se mění demografická křivka obyvatelstva a populace stárne. Dřívější generace to tolik neřešila, dnešní senioři však vedou aktivní život a chtějí ho mít kvalitní.

V minulosti se těchto operací provádělo zhruba u deseti procent žen. Teď se toto číslo zdvojnásobilo. Je zde obrovský posun v operativě. Dříve se používal implantát v podobě vaginální síťky. Ta je dnes v mnoha zemích zakázaná a my už ji také nepoužíváme. Dělá se operace s použitím síťky, ale jen laparoskopicky, což je celkem komplikovaná a dlouhá operace, ale také se nachází v našem portfoliu operací.

Povolání lékaře je psychicky i fyzicky náročné. Jak relaxujete a čím obvykle zaplníte volné dny?
Jelikož pracuji s lidmi, tak ve volném čase velice rád od lidí utíkám. Mám rád sport, hlavně vysokohorskou turistiku. I když pocházím ze Slovenska, tak Tatry nevyhledávám. Pro mě jsou malé a hlavně přelidněné. Dávám přednost Alpám, které jsou k Přerovu i blíž. Samozřejmě pak rád trávím čas se svými dětmi, a to zase nejraději někde v přírodě.

Máte nějaké motto, kterým se v pracovním životě řídíte?
Není to žádné životní motto, ale snažím se ke každému pacientovi přistupovat tak, jako by šlo o mého příbuzného. Respektive tak, jako bych chtěl, aby se nějaký lékař věnoval mým nejbližším.