Proces sloučení provázely silné emoce a rodiče dětí z Mateřídoušky se netajili tím, že se cítí tak trochu „podvedeni". Jak to vnímáte vy?
Jsem připravena na těžké začátky, chci ale rodiče přesvědčit o tom, že se jejich dětem bude v nové škole dařit dobře. S dětmi pracuji už řadu let a jsem ochotna naslouchat i rodičům. Budu spolupracovat s profesionály, takže věřím, že sloučení dvou škol zvládnu.

Rodiče dětí z Mateřídoušky ale argumentují tím, že se slučuje neslučitelné. Máte nějaký vlastní recept na to, jak nenásilně spojit chod zařízení rodinného typu, které se věnuje i těžce handicapovaným dětem, s normální školou?
Mou vizí je vybudovat školku a školu, poskytující rovné příležitosti k získání předškolního a základního vzdělávání. Chci bezpečné prostředí pro všechny. Jsem připravena zachovat individuální přístup k potřebám všech dětí – tedy těch nadaných, ale i těch handicapovaných. Budeme s celým týmem pracovat na maximálním rozvoji každého dítěte. Všichni přece chceme vychovávat sociálně silné osobnosti, které v dnešní společnosti obstojí.

Když budeme konkrétní – jak zajistíte, aby se pro mentálně postižené dítě, které bylo v Mateřídoušce spokojené, nic výrazně nezměnilo?
Jako výchovná poradkyně si s takovou situací umím poradit. Dítě má nárok na asistenta, který mu pomůže určitou bariéru překonat. To samé platí i u zdravotně znevýhodněných dětí – budeme jim pomáhat a dělat vše pro to, aby se mohly vzdělávat a byly šťastné. Ve škole je třeba jeden autista – a my se jeho handicapu vhodně přizpůsobíme, aby pro něho změna prostředí nebyla šokem. Mám výborné vztahy s přerovskou pedagogicko-psychologickou poradnou, a když nastane problém, budeme ho konzultovat.

Jak vyvrátíte obavy rodičů z toho, že by mohly být jejich handicapované děti v novém zařízení vystaveny šikaně?
Tomuto argumentu vůbec nerozumím – kvalitní tým učitelů obou škol přece nesmí dopustit, aby bylo jakékoliv dítě kvůli svému postižení vystaveno posměchu, nebo mu bylo ubližováno. Jako ředitelka si tuto věc pohlídám, a každý náznak jakéhokoliv ponižování jsem schopna rychle, jasně a nekompromisně řešit. Zásadním krokem je pro mě vytvoření vztahu důvěry mezi pedagogy, dětmi a rodiči. To bude můj prvořadý úkol.

Budete tedy ještě s rodiči mluvit?
Určitě. Jejich názor mě zajímá a bude zajímat. I když vím, že někteří z nich na žádné argumenty neslyší a pořád dokola tvrdí, že jen Mateřídouška je schopna zajistit jejich dítěti bezpečí a vzdělání. Chci jim dokázat, že i „velká škola", které se tak obávají, bude pro jejich dítě příjemným prostředím. Vím o tom, že řada dětí z Mateřídoušky se už na změnu těší, budou mít nové třídy či tělocvičnu – čeká je zázemí, které je bude rozvíjet. Je mi ale líto, že některé mámy a tátové dětem tvrdí, že jen škola takzvaně rodinného typu je pro ně ta pravá. Vyvolávají v nich paniku – a to je špatné a zbytečné. Věřím ale, že si děti udělají svůj názor, já osobně pro ně udělám maximum. Koneckonců – i s dětmi se budu chtít před svým nástupem setkat a promluvit s nimi. Chci, aby mi důvěřovaly.

Zůstanou žáci ze dvou sloučených základních škol ve svých třídách?
Ano, v první fázi nebudeme nic měnit. Žáci, kteří chodili do Mateřídoušky, budou i nadále ve třídě se svými spolužáky. To samé bude platit i o dětech ze druhé základní školy. Budou se potkávat na chodbách, časem si k sobě určitě najdou vazby. Dá se ovšem říci, že v průběhu čtyř či pěti let bude tento v uvozovkách rozdíl úplně smazán, protože budeme nové prvňáčky nabírat do jediné sloučené školy.

Jak vnímáte emoce, které provázejí sloučení obou škol a snahy rodičů o revokaci usnesení zastupitelů?
To mi příliš nepřísluší hodnotit, mají na to právo. Nicméně postup zřizovatele chápu z mnoha hledisek, zejména těch ekonomických. Pokud budou rodiče rozumní, tak od záměru ustoupí. Mohu je ujistit, že pro jejich děti zajistím veškerou nezbytnou péči, individuální přístup v duchu zdravého a pohodového učení.

Obáváte se odlivu žáků?
Nemyslím si, že by žáci hromadně odcházeli. Pokud to ale nastane, budeme se muset se situací vypořádat. Když nebudou žáci, je pochopitelné, že budeme muset propustit učitele. A to i přesto, že bylo přislíbeno zachování všech pracovních míst. Je ale jasné, že by v tomto případě nebylo možné zaměstnávat pedagogy, kteří nebudou mít koho učit. Je také na zvážení rodičů uvědomit si, že naše škola je připravena na nadstandardní integraci – ať už v kvalitě a profesionalitě stávajícího pedagogického sboru obou škol, tak v materiálním vybavení.

Můžete prozradit, jakou školu a obor jste vystudovala – a kde nyní působíte?
Vystudovala jsem na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů – biologii a tělesnou výchovu. Potom jsem vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci výchovné poradenství pro učitele základních a středních škol. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jsem absolvovala školský management s titulem bakalář. Mám šestnáctiletou pedagogickou praxi, z toho se osm let plně věnuji výchovnému poradenství na Základní škole Trávník. Hlavní náplní mé práce výchovné poradkyně je především péče o integrované děti. Jinak o sobě můžu prozradit i to, že je mi osmatřicet let, bydlím v Přerově, jsem vdaná a mám dvě děti.

SOUVISEJÍCÍ: Radní v Přerově vybrali nové ředitele škol. Šéfka Mateřídoušky mezi nimi není