Má totiž tradiční nálepku: „tuto školu navštěvují Romové“, přestože neprávem a jen díky předsudkům.
Bývalí učitelé této školy by se taky určitě shodli na tom, že udržet na uzdě soustředění a chování některých dětí a zachovat si přitom jejich respekt, je docela problém.
Proto si také škola po dlouhých letech vybojovala místo speciálního pedagoga a psychologa. Protože mít ve třídě dvacet romských dětí ze sociálně slabých rodin a nebo dvacet nadaných žáčků s podporou finančně zajištěné rodiny, je rozdíl.
Kdo nevěří, ať si na vlastní kůži vyzkouší ukočírovat dvacet hyperaktivních ratolestí, které žijí ve Škodově, Husově a nebo Kojetínské ulici. Teď se ale kvůli nízkému počtu dětí ve třídách může škola vrátit o krok zpět, pokud ji tedy nepodpoří město. Přestože argumenty o zbytečném vyčleňování romských dětí ze společnosti „slušných lidí“ tak nějak chápu, model, který nastavila škola B. Němcové, léta úspěšně funguje.
Bylo by tedy hloupé školu rušit. Protože pro děti, které ji navšťěvují, by to byla rána pod pás. Není nutné dodávat, že místo speciálního přístupu by je nejspíš čekala zvláštní škola.
