Spolu s Hjalmarem Johanssonem patří mezi poslední žijící americké piloty, kteří se účastnili letecké bitvy 17. prosince 1944 nad Přerovskem.

„Celkem jsem uskutečnil 35 misí, ale tato zůstane v mé paměti více než jiné," říká dnes osmadevadesáti­letý muž.

Byla to jeho v pořadí devatenáctá mise a jak sám říká, už ji bral jako rutinu.

„Skupina Hjalmara Johanssona letěla za námi. Viděl jsem, jak byli sestřeleni. Bylo to velmi rychlé," vypráví.

Zkáza z nebe je tady. Výstava připomíná osudové okamžiky válkyVIDEO: Připomínka velké letecké bitvy nad Hanou u pomníků padlým 

Nepřítel zamával… a nestřílel

Poté se stalo něco, na co Orville Hommert nikdy nezapomene.

„Přímo vedle nás se objevila stíhačka ME 109 německé eskadry JG 300, která se nás chystala napadnout. Letěli vedle nás, jako by byly součástí naší formace. Nemohl jsem věřit vlastním očím. Náš střelec vypálil dvě rány, ale zasekla se mu zbraň. V tom momentě se na mě podíval německý pilot – ten pohled si budu pamatovat do konce života. Měl helmu a kyslíkovou masku a najednou na mě zamával. Reflex byl u mě rychlý a mávnutí jsem mu opětoval," popisuje několikavteřinový moment, který se navždy vryl do jeho paměti.

Německý stíhací letoun najednou zmizel.

„Byl jsem tím naprosto fascinován. Nestřílel po nás – nevím, jestli už neměl munici, ale nestříleli jsme ani my. Za ty roky jsem stokrát o tom přemýšlel. Možná to tak mělo být, on nestřílel po nás a my po něm," prozrazuje.

Úspěšně absolvoval povinný počet misí a v pořádku se vrátil domů.

„Patřil jsem k těm šťastným, to je celé," shrnuje jednoduše.

Německého pilota už nenašel

Po válce zůstal Orvill Hommert ve svém rodném městě, které nikdy neopustil a pracoval na poštovním úřadě. Pečlivě studoval historii druhé světové války.

„Snažil jsem najít toho německého letce, ale neúspěšně. Možná se nikdy nevrátil, protože toho dne jsme sestřelili asi padesát německých stíhaček a možná byl jedním z nich, to dodnes nevím," přiznává.

Ze 484. bombardovací skupiny je dnes jediným žijícím pilotem.

„S posádkou jsme se jednou setkali po válce na vojenské akademii vzdušných sil ve městě Colorado Springs – to bylo naposled. Dnes už nikdo z nich nežije, zůstal jsem poslední," dodává na závěr. 

ČTĚTE TAKÉ: Až v zajetí jsem pochopil, co znamená svoboda, říká Hjalmar Johansson