Miroslava Švehlíková s účastníky skandovala hesla jako Češi pojďte s námi! nebo Odpor! V davu byla nepřehlédnutelná. Jedna z mála žen a navíc ve věku, kdy její vrstevnice už spíš tráví volný čas s vnoučaty.

ROZHOVOR

Co vás přivedlo do Přerova?

Není to jen romská komunita. Chraň bůh. Začíná to tu být ale neúnosný. Četla jsem fůru věcí o Přerovu. Stěžují si obyčejní lidé. Navíc je tu v okolí i fůra vietnamské komunity, která se živí tím, že prodávají drogy a dávají to dětem. Já pracuji ve školství – v kuchyni, tak to víme.

Jste členkou Dělnické strany, kdy jste do ní vstoupila a proč?

Do této strany jsem vstoupila asi před pěti lety ze své vlastní vůle a měla jsem pro to své důvody. Povídat si o tom, proč tomu tak bylo, to by bylo hodně na dlouho.

Do strany vás přivedl syn, který je šéfem pro Olomoucký kraj?

Ne, já jsem tam vstoupila první a syn až po mně.

Těší vás, že máte společný zájem?

To ano. V tomhle se skutečně vzájemně podporujeme, a to i s mým manželem. Takových pochodů už máme za sebou hodně.

Pochodem chcete poukázat na chování nepřizpůsobivých jedinců. Dá se ale proti nim podle vás bojovat i jinak?

To je běh na dlouhou trať. Řeknu vám upřímně, že já jsem tvrďák. Jsem dcera bývalého majora československé armády. S takovými lidmi to po dobrém ale nejde. Já říkám – na hrubý pytel hrubá záplata. Taky zastávám názor, že každý patří do své země a tam ať taky zůstane.

Jak vás berou účastníci takovýchto demonstrací a pochodů? Jste přece jen žena a k tomu ve věku, kdy byste mohla být jejich mámou?

Perfektně. Váží si mě. Třeba chlapci ze Slovenska mi říkají teťka, teťuška nebo mamka. Kluci jsou bezvadní. Zastávají různé profese. Jsou mezi nimi vysokoškoláci i vyučení.