V pátek tam rozdal stovky podpisů a ochotně se fotil s fanynkami, které si musely na jeho autogram vystát dlouhou frontu.

„Něco na mě leze a ráno jsem měl teplotu. Ale to je v pohodě. Jak se jmenuješ? Emička? Se dvěma „m"?," ptal se s úsměvem jedné z dívek, která si přišla pro podpis.

Jaké bývaly Vánoce u Gránských?
Vzpomínám si, že jsme Vánoce slavili pouze s mámou a bratrem. Otec s námi tyto svátky neslavil. Co si pamatuji, dárky jsme dostávali skromnější, protože naše rodina bohužel neměla veliké prostředky, ale musím říct, že já i bratr jsme ani vysoké nároky neměli. Tato skromnost mi asi zůstala doteď. Když se mě někdo zeptá, co bych si přál na Vánoce, nejsem schopný odpovědět, protože ani nevím, co vlastně chci. Nechávám se překvapit tím, co mi každý rok Ježíšek nadělí.

Vzpomínáte si na tradice, které se u vás doma dodržovaly?
Tradice samozřejmě ctíme každý rok. Lijeme olovo, pouštíme lodičky z ořechových skořápek. Pak máme ještě jednu tradici, i když ta je spíše novoroční. Chodíme s rodinou na terasu, kde zapálíme prskavky, a píšeme každý svou prskavkou přání do nového roku, dokud prskavka nevyhoří.

Měl jste už čas nakoupit při svém pracovním nasazení vánoční dárky?
O nakupování dárků mluvím nerad, dárky přece nosí Ježíšek, takže já dárky nekupuji.

O televizní show „Tvoje tvář má známý hlas" bylo už asi řečeno mnoho. Můžete říci, která z proměn pro vás byla nejtěžší?
Je to strašně těžké takhle říci. Každá proměna byla samozřejmě náročná, protože proměnit se věrohodně v někoho jiného není jednoduché. Celkově těžší, tedy alespoň pro mě, byli čeští interpreti, protože je zná každý napříč generacemi. Jmenovitě Michal David nebo Jaromír Nohavica. Druhý zmiňovaný byl asi opravdu nejtěžší, co se týče textu a emocí.

Pozorujete nárůst fanoušků po skončení pořadu Tvoje tvář má známý hlas?
Asi bych lhal, kdybych řekl, že ne, ale párkrát už za mnou přišli novináři a začali větu slovy: „Tak teď jste díky Tváři slavný." Já si myslím, že tohle povolání dělám, vzhledem ke svému věku, docela dlouho. To jsou takové úsměvné momenty. Myslím, že to více vnímá okolí, já moc ne, ani na pracovních nabídkách se to neodráží.

V Přerově jste poprvé, měl jste čas na prohlídku města?
Bohužel neměl. Dorazil jsem do Olomouce na vlakové nádraží, a odtud mě autem dovezli až do Galerie Přerov. Tady jsem zavřený od jedné hodiny. Navíc jsem nachlazený, ale je mi jasné, že při další návštěvě to budu muset napravit.

Jste spokojený s dnešním programem a následnou autogramiádou? Zájem lidí byl obrovský…
Určitě ano. Atmosféra byla skvělá. Tak veliký zájem o autogramy mě překvapil, někteří tu na můj podpis čekali i čtyři hodiny, protože autogramiáda byla rozdělena na dvě části. Mezitím byl dva a půl hodiny dlouhý program a pak stáli zájemci další hodinu a půl v řadě. Za to mají můj obrovský obdiv.